Slamáček na Těrlicku

Autor Petr M.Hájek, kreslil Martin Šimek

Okraj rozvolněné venkovské zástavby, typické pro Severní Moravu, kousek na přehradu, výhled na Beskydy, mírný severní svah...

Dům je usazený do dolní části zahrady, pod domem je místo pro kořenovou čističku a izolační zeleň, vlevo od domu je rezerva na dostavbu vejminku, vpravo příjezd a prostor pro technické práce jako je například příprava dřeva. Nad domem je obytný palouček s přírodním jezírkem a záhony. Horní hranici zahrady tvoří maliniště a neprůchodná zeleň jako nízká izolace od sousední pastviny, která nezastíní výhled na Beskydy. Celá kompozice je díky navrženým velkým stromům chráněna větrolamy ve sluneční pasti.

Dům je modelovým příkladem malého kompaktního domku bez rozvodů topení, vytápěného těžkými akumulačními kamny na dřevo. Teplo je všude, kam sálavá kamna "dohlédnou". Obytný prostor v přízemí je zároveň členěný a zároveň propojený do jednoho celku. Posadíte - li se ke kamnům, za zády máte malá okna na sever a před Vámi se otevírá pohled na Beskydy i na vlastní zahradu rozlehlým francouzským oknem širokým osm metrů, které začíná v kuchyni a bez přerušení vede za rámem posuvných dveří až do ložnice.

Dům je nízkoenergetická dřevostavba, založená na patkách. Obvodové stěny jsou zateplené slaměnými balíky, podlaha přízemí a střecha jsou zatepleny klimatizérem - foukanou celulózou. Štíty jsou obložené modřínovým dřevem.

Hrubá podlažní plocha přízemí: 68,5m2

Obestavěný prostor: 535m3

Zatavěný plocha ke sloupkům podepření teras podle vyhlášky: 121,6m2

Studie: Petr M.Hájek

Projekt: Jan Stojaspal

Pro zvětšení klikni na obrázek

Zahrada je řešená jako relaxační i plodivá.

Půdorys je kompaktní, uprostřed jsou kamna,
která sálají do všech prostor. Výhled na jih
a na Beskydy je realizovaný širokým
pásovým francouzským oknem.

V malém podkroví jsou dva pokojíčky a pracovna
s galerií otevřenou do přízemí. 
Do patra teplo z kamen vždycky dorazí :-) 

Jižní pohled s pásovým francouzským oknem
a krytou terasou po celé šířce domu. 

Severní pohled se vstupní pavlačí, která
zároveň slouží jako pracovní a úložný
prostor a uložení dřeva na topení.

Řez je symetrický, dobře zateplený dům má
nizkoenergetický standard. Přesah střechy
kryje terasy, v létě stíní a v zimě
zve sluníčko dovnitř domu.  

Okna v západní fasádě jsou tvořena vnitřní
potřebou - okno do koupelny je pro dobrý výhled
v úrovni vany, okno v kuchyni je na výšku hrnce
nad kuchyňskou linkou.

Výhled na hory je konceptem
vnitřního uspořádání domu.

Ohnivé srdce domu.

Ilustrace Anežka Bauer Hájková

Každý z nás máme vzpomínku na chvíle, kdy jsme zcela zapomněli na okolní svět dokonale zaujati zíráním do ohně, pozorováním měňavých plamenů, červených uhlíků a hoření dřeva, nebo jiného materiálu, který v ohni proměňoval svoji podstatu.

Pokud zrovna nehořel Váš dům, byly to nejspíš chvíle pohody, odevzdání, pochopení, meditace ale zároveň vzrušení, naděje, tepla a lásky. Kolik obrazů rodinné pohody, domova, útočiště, pokoje, odpočinku v našem světě se vztahuje k ohni v krbu nebo ke kamnům?

Oheň hřeje, otevírá srdce, vytváří pocit bezpečí, upravuje jídlo, ohřívá dům, vaří čaj, připravuje horkou lázeň, vypráví pohádky, spaluje co bylo, spojuje, proměňuje, ukazuje pravdu. Živel ohně nemůže v domě v našich klimatických podmínkách chybět. V angličtině se řekne krb „hearth“ a slovo „heart“ znamená srdce. A úplně nejlepší je, vytvořit si zdroj tepla a ohně v domě přesně podle těch nejkrásnějších představ, které se nám při snění o ohnivém srdci domu vybaví :-)

Postavte si pořádná kamna rovnou uprostřed domu tak, aby se dalo sedět kolem nich i na lavici u nich, abyste mohli hledět do ohně nebo se opírat o sálající stěnu kamen, na kamnech ležet, na kamnech sušit. Ať jsou kamna pýchou a dominantou vašeho domu, aťsi zabírají místo, bez kamen by bylo ouvej :-) Dokonce znám případ, kdy jsou kamna dobře vidět v pokoji zprostředka zahrady. Tak to je tedy kompozice: zahrada, dům, oheň v kamnech...

Pokud budete budovat malý, kompaktní, dobře zateplený dům, budou vám k jeho vytopení jedna pořádná kamna stačit. K tomu, aby to fungovalo, je potřeba si uvědomit několik věcí. Za prvé: nejsou kamna jako kamna. Udělejme si nejprve v češtině pořádek. První obrázek, který se nám vybaví, když řekneme kamna budou pravděpodobně nějaká kamna, která máme na chalupě nebo chatě po rodičích, nebo po babičce, nejspíše Klubky nebo Petry. 

Energie pro život

V rámci přírodní architektury se můžeme zabývat mnoha různými energetickými technologiemi pro rodinné domy. Nejprve jsem chtěl tuto kapitolu svěřit nějakému specialistovi, ale nakonec jsem usoudil, že otázka hospodaření s energiemi v přírodním stavitelství je natolik osobní, citlivá a specifická a natolik souvisí s filozofií, vztahem k přírodě i k člověku, že je potřeba, abych využil příležitosti odpovědět si na vlastní otázky :-) 

Žijeme v době velkých obchodních systémů, velkých možností a velkých změn.

Právě v této době už se nastartovaly a probíhají převratné změny ve způsobu výzkumu, získávání, distribuce, uchování a hospodaření s energií. V tomto okamžiku je možné vydat se při realizaci energetických technologií ve svém domě mnoha různými cestami. Abych odhadl nejpravděpodobnější směr dalšího vývoje energetických systémů v domě, podívám se daleko dozadu i dopředu. Zároveň odhlédnu od většinových ekonomických i technologických modelů, kterým se v současné době věnuje velká pozornost.

Fosilní paliva končí.

Už velmi dlouho, prakticky od 70. let, žijeme v závislosti a zároveň ve stále se zvyšujícím nedostatku fosilních paliv. Platíme stále více a několikrát jsme už prolomili všechny rozumné hranice ceny za energii. Vtipné je, že už dlouho vyděláváme nejvíc peněz na to, co není vidět: prostor, elektřinu a plyn. Tyto životní náklady příliš často kvůli neustálé potřebě peněz určují naše životní cesty a berou nám svobodu seberealizace a tak je logické, že možnostem úspor se věnuje mnoho pozornosti. Od zavedení přímého vytápění fosilními palivy – uhlím, topným olejem nebo plynem - dnes mnoho stavebníků ustupuje. Všichni cítíme, že sázka na mrtvého koně neobnovitelných zdrojů je neperspektivní. Zejména závislost na ropě a plynu, které se dopravují z velmi vzdálených ropných oblastí, které jsou navíc prakticky všechny v neuralgické politické situaci, se dnes jeví jako dokonale iracionální. Centralizovaná výroba elektřiny je dnes převážně závislá na fosilních palivech nebo na technologicky nedořešené atomové reakci, jejíž radioaktivní odpad neumíme zpracovat. 

Osobní dům a rodová zahrada

Příklad postupného rozvoje rodinného bydlení
do vnějších prostor zahrady.

název těchto stránek je zároveň stručnou esencí nové filozofie stavění a vytváření přírodního životního prostoru člověka na Zemi. Zabýváme se navrhováním všech typů přírodních staveb, zejména hledáním nových forem rodinného bydlení. Dům vnímáme jako součást zahrady. Obytný prostor tvoříme z vnějšího přírodního a živého prostředí zahrady směrem dovnitř do domu. Vnější část obytného prostoru má tu výhodu, že je krásná, uzdravující, roste a obnovuje se sama a ještě ke všemu je prakticky zadarmo :-)

Rodová zahrada není místo jenom pro nejužší rodinu. V rodových zahradách vytváříme prostory také pro další generace, pro přátele, spolupracovníky a další členy rodiny, které nám život přinese. Rodina a rod jsou nerozpustitelné, živé, proměnlivé a nesmrtelné bytosti. Nové pojetí zahradního bydlení vytváří rozmanitý a flexibilní životní prostor, který umí zvládnout všechny rodinné změny, přírůstky i rozvětvení.

K ubytování celého rodu s životní dynamikou širší rodiny rodinný dům občas nestačí. Na druhou stranu pro začínající rodinu nebo pro rodiče, kterým vyletěly děti z hnízda bývá často zbytečně veliký, složitý a těžko přizpůsobitelný. Domy, které tvoříme, raději nazývám domy osobními, mateřskými, studiem nebo vejminkem nebo nějakými jinými přiléhavými jmény. Snažím se je navrhnout tak jednoduché, aby se náklady na ně nestaly pro rodinu břemenem. Máma, táta a dvě děti mohou pohodlně několik let žít v domečku o 50m2 zastavěné plochy.

Malé domy daleko lépe mění svoji funkci. Osobní dům, nebo atelier se spaním proměníte v dům pro hosty, bydlení pro nově založenou rodinu nebo třeba lesní školku prakticky bez jakýchkoliv úprav. Malé domečky se staví jednoduše, svépomocně, rychle a levně. A že je to moc prostorů na vytápění? Pokud jsou stavby nízkoenergetické, stačí k zatopení opravdu malá kamna, ve kterých se toho spálí málo. A kdo chce svůj dům, měl by umět udržovat svůj oheň. A stejně je energetická krize jenom obchodní trik. Na každý metr čtvereční Vaší zahrady dopadá v každém okamžiku průměrně 1kW sluneční energie a další energetické technologie se vyvíjí rychlostí světla :-)

Co se týče designu domu, snažím se být střídmý. Živému prostoru zahrady a kráse stromů a květin nelze konkurovat. A to mě inspiruje k propojení nové tradice měkké a voňavé práce s přírodními materiály s minimalistickými, chytrými a vtipnými tvary současné moderní architektury.

Desatero přírodní architektury podle Hájka

1. Životním prostředím člověka je příroda. Životním prostorem rodiny je zahrada. Vytvářím malé domky, otevřené a "dobře zasazené" do přírodní zahrady. Vyhýbám se drahým, do sebe uzavřeným vnitřním světům. 

2. Každý má právo na svoji zkušenost. Existuje mnoho správných řešení, nejenom jedna cesta. Respektuji různé požadavky na materiály, design i uspořádání obytného prostoru.

3. Stav jako jíš. Používám čisté, přírodní materiály, jednoduchou konstrukci v lidském měřítku, kterou lze realizovat svépomocně pohodovou, technicky nenáročnou prací. Nenavrhuji do obytných domů odpad za účelem recyklace. Recyklovat lze inteligentněji.

GARDEN SPACE STATION koncepce rostoucího domu pro rodové zahrady

Pro větší rozlišení klikni na obrázek

Modulární hexagonální buňky rostoucího domu jsou navrženy jako přesná tesařská konstrukce z masivního dřeva. Vnitřní vzdálenost podpěr v rozích po obvodu hexagonu je 2,8m, vnitřní vzdálenost protilehlých stěn je 4,9m. Založení předpokládáme na pilotech nebo zemních vrutech. Jednotlivé buňky mají díky svojí geometrii dobrou prostorovou tuhost. Zateplení navrhujeme přírodními rohožemi (len, vlna nebo konopí), může být však použitá jakákoliv technologie obvyklá pro přírodní stavitelství (foukané dřevovlákno nebo celulóza, sláma...) Střechy jsou pultové, zelené, s okapem nad terasou, v případě větších zastavěných ploch uspořádané tvaru střešních lomenic. Na stavbě ve svahu svahu lze pultové střechy na sebe plynule navazovat a uskakovat výšku podlah jednotlivých buněk nebo teras.

Co je rostoucí dům?

Jako poslední bod desatera přírodního stavitelství uvádím: „Ať žijí živé domy!“ Někde hluboko v sobě mám totiž víru, že v budoucnosti budeme žít v domech, které nebudou z pokáceného dříví a posekaného obilí. Věřím, že skutečně vyspělé civilizace jsou civilizace zahradníků vyššího poznání, kteří umí tvořit s přírodou nejen kouzelné zahrady, ale také třeba domy, aniž by při tom rostliny zabíjeli, nebo jinak poškozovali. Hodně mi o tom říká každoroční sklizeň kruhů v obilí...

Živé domy

Je-li tomu tak, živé domy zahradníků vyspělejších civilizací jsou zároveň také rostoucí. Na naší planetě zatím ale umíme ve svých domech spolupracovat s živými bytostmi jen částečně – umíme vytvořit zelenou střechu, živou fasádu pomocí hydroponie nebo popínavých rostlin, máme širokou

Deset principů tvorby zahrady jako životního prostoru

1. Kolik lidí, tolik světů, kolik zahrad, tolik zahradníků. Ekozahrada, biozahrada, permakultura, potravinová zahrada, relaxační nebo meditační zahrada, potravinová zahrada, babiččina zahrádka, rodová zahrada... Stejně jako při stavbě domu každý máme právo na vlastní zkušenost. Každý člověk tvoří jinou zahradu. Můžeme nasbírat informace a nechat si pomoci s nalezením hrubého principu nebo prostorového řešení, protože nám bohužel chybí zkušenosti. Ale reálnou zahradu si každý musí vykouzlit sám.

2. Dům není středem zahrady. Středem zahrady je nejkrásnější, energeticky nejsilnější místo, které nejspíše zformujete do podoby pobytového paloučku, skalní příznivci rodových statků toto místo nazývají prostorem Lásky. Palouček může být například travnatý prostor (malé místo, které kosíme kosou :-) stíněný našimi oblíbenými stromy, mezi které zavěsíme houpací síť. Dům (osobní domy) by pak měly být zázemím, pozorovatelnou tohoto prostoru. Z prostoru paloučku vstupujeme do domu francouzskými dveřmi na terase. Ze středu zahrady můžeme těmito dveřmi vidět oheň v rodinném krbu.

3. Každý má nárok na svůj prostor. Rodová zahrada může mít víc životních prostorů, středů i domů. Pokud na naší rodové zahradě hospodaří víc zahradníků nebo rodin, pak je zcela samozřejmé, že každý tvoří svůj svět. Ve větší zahradě je možné i potřebné vytvářet labyrint prostorů stejně dobře jako v kamenném městě (ostatně většina labyrintů je zahradních :-) Dejte v zahradě prostor lidem, stejně jako ho dáváte zelenině nebo ovocným stromům.

Vstup zakázán

Možnosti vymezení zahrady. Nikde není plot na hranici.

1 oplocené zeleninové zahrádky uvnitř rodové zahrady

2 předprostor oddělený symbolickým plotem (např.kládou)

3 ohradník pastviny

4 ohrazenky uvnitř pastviny

5 jezírko jako vodní příkop

6, 6a větrolam s vnějším a vnitřním lícem

7 symbolické vymezení hranice (totemy)

8 sousedská vrátka

9 bažiny, maliny, šípkové království - neprůchodná divočina

10 dobrá přehlednost ze srdce domova zvyšuje bezpečí bydlení

Pro větší rozlišení klikni na obrázek.

Teritorium. Hranice. To je moje. Plot. Sem je vstup zakázán.

V přírodě ploty neexistují.  Teritoria ano.

Jak to tygři dělají?

Člověk má na Zemi nárok na svoje teritorium. Na bezpečný prostor pro sebe a svoje blízké. Podíváme–li se hluboko do starých moudrostí i do svého nitra a představíme si, že jsme krásné a mocné bytosti z pohádkové země, jak bude vypadat naše teritorium? A jak bude vymezeno? Zavírám oči...

Mě se vybavuje království spravedlnosti, moudrosti a hojnosti. Lidé i zvířata procházejí bez obav a klidně spolu komunikují. Žádný plot kolem dokola, ani ostnatý drát nebo zeď. A na okraji, v lesích u hraničních kamenů, pod vysokými stromy bydlí v neoplocených chaloupkách veselí a krásní lidé, kteří každého příchozího poutníka pozdraví a nabídnou mu nocleh, pomoc i radu. Neee nejsou to donašeči, celníci ani speciálně vycvičené jednotky. Jsou to dobří lidé :-)

Co asi takový obraz hraničního lesa znamená pro tvorbu životního prostoru rodové zahrady... Vzpomínáte si na divočinu a povídání o biotopu velké zahrady? Hraniční les, to není temný hvozd, kde do slatin zvou světýlka zlých bludiček. Naopak. Hraniční les mojí kouzelné země je přírodní, očišťující, ochranná, a vyživující náruč matky Země. Je to místo ticha, místo obnovy, síly, místo

Rodinné hnízdo v Pošumaví

Eliptický dům je na místě, které vybral stavebník
ve spolupráci s vysokou zvěří :-)
Je to středobod čtyř směrů
a čtyř odlišných částí zahrady.

Na břehu podhorského potoka, na samotě v sousedství starého mlýna čeká za starou stodolou na svoji obrodu krásný kousek země. Stavebník je vynalézavý, odvážný, citlivý a šikovný. Návrh je neobvyklý a jeho realizace bude vyžadovat spoustu umu a vynalézavosti. Z bezpečného hnízda je celá zahrada pěkně pod kontrolou :-)

Dům je dvojpodlažní, patra pojmenováváme přízemí a nadzemí. Každé patro má jinou atmosféru. Nadzemí je vzdušné, světlejší, vnímáme z něj více vnějšího prostoru zahrady, je více společenské. Přízemí je klidovější, do sebe uzavřenější, chladivější. Velká pozornost je věnována řešení vnějších prostorů na pavlači a na terasách kolem přízemí.

Vnitřní členění prostor se během řešení stavby bude pravděpodobně měnit podle potřeb stavebníka a podle momentální situace v rodině, práci apod. V centru dispozice stojí mohutná kamna s patrovým hypokaustem a dvěma ohništi, jejichž konstrukci chce stavebník řešit svépomocným výzkumem a vývojem :-) Uvažujeme o tom, že strmé schodiště

Biotop velké zahrady

Místo pro život v naší Juditině zahradě.
Klikni na obrázek a hledej
obytnou místnost mezi stromy :-)

Protože dnes ráno svítilo sluníčko, chtěl jsem nejprve napsat pár slov o sluneční pasti, abych rozvinul téma prvků, ze kterých je možné tvořit prostor zahrady. Pak jsem si uvědomil, že pořádná sluneční past je vlastně větrolam a zároveň živý plot a taková ta veliká divoká a přirozená přírodní náruč zahrady, která obepíná, chrání a vyživuje organismus a bytost rodového Ráje - váš životní prostor i Vás. Kde tedy začít?

Divočina anebo poušť.

Dejme tomu, že přicházíme na nové místo, že to není zahrada po předcích, ani po původních majitelích, ale místo, které se teprve stane zahradou. Dejme tomu, že je to plocha nezastavěná, nejsou tam žádné domy ani stroje, zapomenuté silnice, kusy betonu nebo barely plné neznáme hmoty. V našich podmínkách jde zřejmě o pole, sad, louku, kus lesa nebo takovou tu zapomenutou, křovím zarostlou plochu, o kterou se dlouho nikdo nestaral.

Několikrát se mi v roli architekta přihodilo, že budovatelé nového domova nejprve plochu oplotili, pokáceli všechno křoví a všechny stromy, shrnuli ornici z celého pozemku a ještě ve svahu bagrem vytvořili dokonalou rovinu. Na vrchní straně parcely byl hned pod obnaženými patkami sloupků plotu propastný sráz, ze kterého se i za klidného počasí neustále sypaly kamínky a na dolní straně byla hned za plotem hora,