Máme filozofii bydlení ve velkorysém prostoru přírodní zahrady. Člověk, který realizuje svůj život a tvůrčí potenciál tvorbou velkého přírodního a permakulturního biotopu, v letním období žije venku anebo na terase, takový člověk nepotřebuje velký dům. A cena domu je přímo úměrná jeho velikosti.
Atelier Hájek
Přírodní architektura a přírodní stavitelství. Holistické projekty chytrých a dosažitelných domů z přírodních materiálů v přírodních zahradách. Blog architekta Petra Hájka.
Kouzlo dosažitelnosti
Máme filozofii bydlení ve velkorysém prostoru přírodní zahrady. Člověk, který realizuje svůj život a tvůrčí potenciál tvorbou velkého přírodního a permakulturního biotopu, v letním období žije venku anebo na terase, takový člověk nepotřebuje velký dům. A cena domu je přímo úměrná jeho velikosti.
Ž I V O T N Í P R O S T O R P R O B U D O U C N O S T
Životním prostorem člověka v primitivní (rozuměj prvotní, prosté, počáteční) společnosti nebylo město. Nebyl to ani hrad nebo zámek. Nebyla to dokonce ani vesnice v dnešním slova smyslu.
Nebyly tu ploty, ulice, předměstí, humna ani zahrady.
Nebyly tu žádné hranice, které by se daly zanést do mapy,
žádné zóny pro bydlení, rekreaci, průmysl a zemědělství. Nebyla tu tlustá čára
mezi zastavitelnou a nezastavitelnou plochou.
Člověk nebyl nebezpečný přírodě a příroda nebyla nebezpečná
člověku.
Byli jsme součástí přírodního biotopu, stejně jako ostatní
zvířata, rostliny, hmyz, podhoubí a vůbec všechny živly.
Byla to přirozená přírodní symbióza. Život v čisté přírodní
formě.
Umíme to ještě dneska?
Většinou ne. Civilizace člověka od přírody odděluje. Je tu hustá
legislativa - od hygienických norem po stavební zákon, je tu tlustá čára hranice
zastavitelnosti, oddělující lidské dílo od zbytku přírody, který je třeba před
člověkem chránit. Kdo by se tomu divil?
Jsou tu však lidé, kteří se životu v přírodě zase učí.
Čerpají ze zkušeností předků, přírodních kmenů, z praxe permakultury,
rodových statků, přírodních zahrad, přírodního stavitelství…
A nemají to jednoduché. Zákony jsou nastavené proti nim.
Nemůžete jen tak bydlet v přírodě, sázet lesy, pít vodu z potoka a
nevytvářet odpadní vody. To nejde.
Ale odkud pochází život? Uvedou Zemi zase do rovnováhy spíše
právníci z velkých měst nebo zahradníci z okraje společnosti?
Je tu nějaký právník – zahradník, který by s námi na
tom dělal?
Je čas na přírodní zákony :-)
Čtyři Živly
![]() |
Klikni na obrázek. |
Opravdu nevím, co si o mě bude kdo myslet, ale je to zase tady - vrátila se ke mně myšlenka čtyř živlů jako podstaty existence, jednoho ze základních principů Vesmíru. Měl jsem v životě takové ezoterické období, věnoval jsem se duchovnímu léčení. Je to deset let, už jsem to opustil, ale do dneška při navrhování přírodního bydlení používám principy čtyř živlů. Každá zahrada je přeci kus Země, která potřebuje Vodu a Vzduch, aby na ní vznikl Život. A Život je pro mě živel Ohně. Nejsem vědec a nechtěl bych z toho vytvořit nějaký zamotanec… I když věda někdy… Dost řečí, pojďme si o tom povědět. Připravil jsem si na to tabulku.
Podívejme se hned na sloupeček 1. živly. Miluju skočit do rybníka a pak vyběhnout z vody na pláž, trochu se zavrtat do rozpáleného písku, zhluboka dýchat, vnímat rozpálenou Zemi pod sebou, krůpěje Vody na svém těle, čerstvý Vzduch a Oheň Slunce, jak proudí do mého těla. Země, Voda, Vzduch a Oheň. Zároveň jsou to vlastně čtyři skupenství hmoty podle školní fyziky – skupenství pevné, kapalné, plynné a plazma. Druhý sloupeček jde víc do hloubky a dívá se na živly jako… no a tady už moje fyzika nestačí. Je to už kvantová fyzika a na to nemám v hlavě výbavu. Odteď už mě prosím vnímejte jako umělce, který nemusí znát podstatu toho, co vidí…Dědečkova zahrada
Kovářova kobyla dlouho chodila bosa. Tak jo. Už je čas… Čas na architektovo vlastní stavění a psaní o něm. Vlastně, ještě se nestaví, připravuje se to…
Ale už se
píše :-)
Co je a kde je dědečkova zahrada, můj příští domov?
Můj dědeček s mojí babičkou
z maminčiny strany žili na Šumavě, ve vesničce Nemilkov, která je dnes
součástí malebných Velhartic s krásným gotickým hradem nedaleko Sušice. Vesnička
leží na úpatí Šumavských hor. Hned za říčkou Ostružnou, která tudy protéká se
zvedá stráň do masivu šumavského hřebene, nebo spíš náhorní planiny, pod jezery
Laka a Prášilským, kde pramení říčka Křemelná, meandruje tu a opouští kotlinu
jako dospělá řeka. Nejkrásnější místa na světě!
Ach. Nechal jsem se unést krásami kraje. Jak by ne… Zpátky na zahradu. Jaká byla otázka: „Co je dědečkova zahrada?“:
V Nemilkově stojí zámek.
Nebo spíš zámeček. Má dlouhou historii, v jeho stavebním jádru je
středověká tvrz, má takový pevný gotický fundament. A protože se v chudém
kraji nebouralo, co se dalo recyklovat jsou zde na gotiku pitoreskně nalepené renezanční i barokní
stavební díla a taky nějaký ten vesnický klasicismus. Moc milá stavba. Kolem
zámku je hospodářský dvůr tvořený hospodářskými i správními stavbami a
k němu přiléhá zámecká zahrada, kdysi obehnaná kamennou zdí. V jejím
prostoru byl kromě okrasné a zelinářské zahrady také anglický park - arboretum
horských dřevin, protože majitelé zámku Schreinerové se mimo jiné zabývali
lesnictvím v Šumavských horách. Panebože, jaká krása…
Pak přišla druhá světová válka,
vyhnání Němců… Zahradu koupil po válce můj dědeček a založil tu prosperující
zahradnictví. Narodily se mu tři dcery – Květuška, Růženka a Jiřinka. Nejmladší
Jiřinka je moje maminka. Jenomže tu byla násilná kolektivizace a dědečkovi po
pár letech zahradu vzali. Museli se s babičkou odstěhovat. Nešťastný
dědeček zemřel tragickou smrtí v nedalekém Nýrsku. Babička musela zahradu
splácet ještě dlouhá desetiletí ačkoliv na ní hospodařilo jednotné zemědělské drzžstvo.
JZD tu ale nehospodařilo úspěšně.
Zahradnictví nebylo doménou socialistického družstevního zemědělství. Tak na
zahradě vzniklo fotbalové hřiště a zahrádka našich sousedů. Arboretum přerostlo
a zplanělo. Z původních dřevin je tu už jen několik stromů, všechny
nemocné. Fotbal se tu posledních 15 let nehraje, hřiště se seká na seno. Ale
koná se tu každý rok vesnická slavnost s jarmarkem a muzikou a hasičské
soutěže (v hornatém okolí není moc rovných ploch :-) Takže je to takový
komunitní prostor. Však podle územního plánu je tu plocha pro sportoviště,
zeleninové zahrádky a veřejná zeleň. Je to komunitní prostor… Proč ne? To je
supr zadání, sám to celé neobdělám…
Ale zahrada má pořád původní
genius loci. Tohle místo miluji.
Plánuji tu na dvou hektarech veliké zahrady pidi bydlení a životní prostor v historické a zároveň přírodní a permakulturní
zahradě. Začínám s domečkem o vnějších rozměrech 4,98 x 3,2m (no jistě,
uvnitř to dává zlatý řez :-) Chci, aby tu zůstal obecní plácek s tradičním
využitím a komunitní zahrada. Chci aby tu byl letní kemp pro moje blízké. Zámek
má nyní osvícené majitele s krásným projektem rozvoje. Zahrada patří
k zámku a já chci zpřístupnit park pro jeho návštěvníky, vytvořit naučnou
stezku a dělat jednou denně naučné prohlídky udržitelného bydlení v přírodě.
Kromě 2hA krásného pozemku je tu další spousta darů i výzev. Kovářova kobyla dostane veškerou péči. Dlouho se na to čekalo, ale vím proč - kdybych stavěl před deseti nebo dvaceti lety, kobyle bych nerozuměl, možná bych ji i ublížil...
Je to příběh na celý život. Nový příběh a nový život. A o tom bude moje vyprávění :-)
Domek u řeky Berounky
![]() |
Perspektiva od jihu. Klikni na obrázek pro zvětšení. |
![]() |
V otevřeném přízemí najdeme všechno, co je potřeba k letnímu bydlení. |
![]() |
V patře je velká obytná místnost s ostrovní kuchyní, velkými okny se otevírá k řece. |
![]() |
Dům na nohách má odlehčený charakter. |
Zastavěná plocha: 93m2
Topení: těžká akumulační kamna na dřevo v patře, v jejich základu v přízemí je pec a potřebné vybavení letní kuchyně.
Rozpočet: 3.5 mil na klíč
Stavba hnízda z konopného betonu v Pošumaví
Pro zvětšení klikni na obrázek |
Celková plocha pozemku: 1,16hA.
Úředně zastavěná plocha domu (s přesahy střech podepřenými sloupy): 140m2.
Zastavěná plocha zateplené části domu: 65m2
Kubatura obestavěného prostoru je: 480m3
Pohled od potoka |
Krása dřevěného stropu |
Přírodní kresba v konopném betonu. S trochou retuše krásná fa |
Pokoj za milión
Další obrázky najdete na: domyzprirody.cz
![]() |
domek za milión |
![]() |
Malý vnitřek a velká terasa a zahrada |
Jaké uskrovnění? Naopak: luxus bydlení v čisté přírodě, relax a zdravý život!

Posvátné bydlení
Která stavba tohle umí?
Kde každý den sedáváme, uléháme, odpočíváme, připravujeme snídani, oblékáme děti do školy, připravujeme zeleninu, vyhlížíme z okna, pracujeme na zahrádce, milujeme se, modlíme se?
V restauraci, v nákupním centru, hotelu, škole nebo v kancelářské budově?
Kde se denně s důvěrou dotýkáme klik u dveří, vypínačů, šuplíku, skříněk zárubní, oken, závěsů a předmětů, kde se zavrtáme do pelíšku nebo si jen tak lehneme na podlahu u hořícího krbu? Kde asi strávíme nejvíce šťastných, intimních i náročných chvil, se svými blízkými?
Kde se nejlépe rodí i umírá, kde dělá dítě první krůčky, domácí úkoly, kde nejprve objevujeme svět a nacházíme svoje talenty? Kde nejlépe sníme svoje sny, kde začínají velké cesty, kde se rodí nové filozofie a nové myšlenky?
Doma odpočíváme, doma tvoříme, doma se scházíme s přáteli, doma se léčíme, v dobře vytvořeném domově můžeme strávit celý život.
Dům na bydlení je nejen domovem, ale také nejlepší kuchyní, školou, sněmovnou, místem pro práci a seberealizaci, domov je sídlem rodinné rady i svatyně.
Dobrý domov je něco co nelze definovat ani ocenit. Dům, který je domovem je nejposvátnější, nejuniverzálnější a v detailu i celku nejnáročnější stavbou, která nejvíce ovlivňuje i spoluvytváří kvalitu našeho života.
Už víte, proč mi na dobrém projektu domova tolik záleží, proč si svojí malé architektury tolik cením, a proč potřebuji na tvoření domova s jeho budoucími obyvateli tolik času?
Přírodní stavění a územní plánování
Při projektování přírodního stavění nebo lépe řečeno při tvorbě životních prostor člověka v přírodě se musíme porovnat také s územním plánem. Územní plánování je obsahem stavebního zákona. Smyslem územního plánování je dosáhnout harmonického rozvoje lidských sídel a infrastruktury jak ve vnitřních poměrech sídla, tak ve vztahu ke krajině. Jeho smyslem je mimo jiné uchránit krajinu od devastace lidskou činností. To je velmi bohulibý záměr.