Dřevěný domek na Sklenářce

Spolu se zkušenostmi s projektováním přírodního bydlení přichází doba, kdy chceme sdílet poznání, které nám přichází prostřednictvím malé série typových projektů. Jeden takový projekt jsme se rozhodli nejen vyprojektovat, ale také rovnou postavit. V meditačním centru Sklenářka pod orlickými horami, kde nyní bydlíme i pracujeme, pomaličku vyrůstá nejmenší typový projekt našeho atelieru - "Dřevěný domek na Sklenářce".

Ústřední myšlenkou celé věci je postavit domek bez úspor a bez zadlužení. Po dokončení chceme domek pronajímat zájemcům o přírodní stavění. Máme spočítáno, že i když rozpočet stavby včetně projektu a interieru je téměř 650tis. měl by se domeček za 3 roky zaplatit. Takhle můžeme postavit domek pro sebe, pro Tebe, takhle můžeme postavit celou ekovesničku. Předplaťte si pobyt v domečku v kampani HITHIT a umožněte nám domeček postavit!  

Jsme zároveň stavebníci i stavitelé. A tak nám nic nebrání experimentovat. Když bude něco nedokonalé, tak to zdokonalíme a podáme o tom zprávu. Aktuální dění na stavbě a podrobné informace o projektu získáte na stránkách "Dřevěného domku".

Domek stavíme v komunitě šikovných lidí. Chceme ověřit principy přírodního stavění nejen z hlediska konstrukce, udržení tepla a použití čistých materiálů, ale také z hlediska užitečnosti a dosažitelné ceny domu. Stavíme „dům naruby“. Dům se neuzavírá sám do sebe, ale otevírá se ven, životu v zahradě a bydlení na zápraží. Je tu venkovní kuchyně a jídelna, venkovní pracovna a spaní. Malý vnitřní prostor domečku je prodloužený o kryté terasy na zahradu a do lesa. Okolní příroda se stává součástí přírodní stavby.

Stavíme osobní dům. V dnešní rychlé a proměnlivé době se nevyplatí stavět drahé, velké a pro většinu lidí nedosažitelné rodinné domy. Když odejdou děti z rodinného hnízda, zůstávají rodinné domy poloprázdné, často ještě před splacením hypotéky. Vnímejte jako domov svoji zahradu a ve svém zahradním domově stavte malé domky pro sebe, pro děti i pro rodiče. Malý domek postavíte mnohem snáz a rychleji než rodinný dům. Když je potřeba, velmi lehko ho přeměníte na dílnu, tělocvičnu nebo lesní školku. Vaše děti raději přivedou na svět svoje děti ve vlastním domečku ve Vaší rodové zahradě, než ve Vašem rodinném domě.

Náš domek bude zateplený ovčí vlnou od ovcí z okolních pastvin a vytápěný akumulačními kamny na dřevo. Domek nemá tradiční základovou desku. Je tak lépe spojený se zemí, než kdyby stál na dvojité betonové desce s polystyrenem. Všechny konstrukce budeme sledovat speciálními okénky v podlaze, ve stropě a ve stěnách, abychom se mohli vždy přesvědčit, jak naše jednoduchá řešení fungují.

Základní myšlenkou naší akce zůstává dosažitelnost. Chceme najít cestu, jak by si každý člověk mohl postavit svůj přírodní domeček, stejně jako to dělá mnoho tvorů v přírodě. Chceme vyzkoušet, jestli je možné začít stavět kdykoliv, sehnat peníze nestandardním způsobem a půjčky splatit pronájmem domečku na vyzkoušení lidem, kteří chtějí jít podobnou cestou. 

Stavíme legálně a domek je navržený zkušenými projektanty. Stavíme ze dřeva z našeho lesa a zateplujeme ovčí vlnou z místních pastvin. Domek je vymyšlený jako startovací stavba pro vytváření rodových statků a ekovesnic. Rozpočet ve výši sedm set tisíc na takhle malý domeček není stlačený na minimum. Naopak je v něm rezerva na projekt, na kvalitní kamna, chytrý interier, práci s dešťovou vodou a na dobré řemeslo. Až domek postavíme, chceme zkušenosti z této stavby a případný zisk využít ke stavbě dalšího domečku a pak ještě dalšího až postavíme malou ekovesničku. Pokud se podaří vybrat více peněz, budeme si moci dovolit fotovoltaiku nebo kamna s ohřevem vody a krecht na uskladnění potravin.

Domek se staví, přijeďte na workshop na Sklenářku.

Bude zateplený ovčí vlnou s levandulí proti broukům :-)

Stavíme z vlastního dřeva.

Půdorys "domu naruby"

Venkovní lesní obývák

  

K zenovému životu s Ivetou Šugárkovou.

Živím se projektováním přírodního bydlení. Nejraději se zabývám navrhováním domů, které mají plochu přízemí od 25 do 50m2 a k tomu úplně malé podkrovíčko. Pro život ve velké zahradě, se skleníkem, letní kuchyní a velkou krytou terasou to úplně stačí :-) Hodně pozornosti věnujeme úložným prostorům - vestavěným skříním, policím, knihovnám, šatně. Ale protože v malých domech není mnoho pokojů a protože místo skříně na harampádí raději uděláme okno do zahrady, nezbývá v domech přírodního bydlení mnoho prostoru pro ukládání věcí, které právě nejsou potřeba a neměly by být na očích.

Stěhování do malého domku otevírá pro řadu lidí nerudovskou otázku „kam s ním?“.

Ostatně tahle otázka v rychlé době spotřební kultury pronásleduje většinu lidí v naší zemi. Přirozeností člověka je vyzkoušet kdejaký recept, vynález, sport, hoby a umění a protože je jednodušší si například vysokotlaký čistič koupit než vypůjčit, někdy se nám něco někde nashromáždí :-)

Mě se taky nakupilo pár věcí. V dvaapadesáti letech má člověk spoustu nesplněných přání z mládí a když není čas, tak alespoň nějaké to vybavení sem tam... Můžu si to přeci dovolit... Díky Bohu mezi dobrými lidmi jsem se setkal s velmi příjemnou, osvícenou dámou, která mi dala odpověď na otázku klasika.

Iveta mi viděla na očích, že u mě doma není něco v pořádku. Mám toho nějak moc, nevím, kam dřív skočit, zapomínám, těžko se soustředím a nedotahuji věci do konce. Psychické potíže se somatizují nejen na těle, ale promítají se i do prostoru mého domova. A tak jsme se do toho dali. Do úKLIDU. Do úKLIDu tvůrčího a krásného do designového úKLIDu. „Začneme šatníkem, bude to trvat asi pět hodin“, doporučila Iveta na úvod. Všechny šaty jsme dali na velkou hromadu. Byl toho plný pokoj. A pak jsem zkoušel, s radostí vyhazoval, trpěl nerozhodností, zažíval nečekaná setkání i loučení, až z mého pánského šatníku, který byl vždycky minimální zbyla asi tak čtvrtina. Po úKLIDu jsem si dopřál klidu na uklizené podlaze.

„A teď bude dobré tvořit krásu a pořádek. Máte připravené krabičky?“ navrhuje Iveta druhý krok. Ze starých krabic jsme udělali úhledné šuplíčky, do kterých jsme přehledně naskládali speciální metodou moje oblečení, podle účelu a barevnosti. Každý kus je teď na očích v okamžitém přehledu. Hned vím, co je v prádle anebo co jsem zapomněl na zahradě. Není potřeba skříň, designově uKLIDněné prádlo je může být parádní doplněk interieru. Barvy a příjemný textil. Proč ne?

Začali jsme šatníkem, protože k ostatním věcem kromě oblečení míváme větší připoutanost a složitěji  se posílají dál, pokud je nechceme vyhazovat.

Takže za pět hodin jsem se zbavil jedné velké skříně věcí, naučil jsem se hravě skládat košile a kalhoty (to mě nenaučila ani maminka ani soudruh podplukovník na vojně ani manželka). Uvědomil jsem si, že nakupování vedle utrácení peněz způsobuje ještě ubývání prostoru, mentální zátěž a další čas na správu, úklid a péči o věci. Mám teď pěkně zařízený pokoj a světlo harmonie se šíří z police s oblečením do celého domova. Knihovna, spíž, kuchyně, pracovna a dílna to chtějí taky :-) Nevěřil jsem a už věřím. Neuměl jsem a už umím :-)

A ještě: protože dobrý dům tvoříme zvenčí i zevnitř, mám mnoho nápadů, jak začlenit dobře uklizené věci do designu interieru bez nakupování drahého nábytku. Navíc, až spolu budeme projektovat malý dům, mám pro Vás výborný kontakt na skvělou designerku Vašeho životního prostoru. A prostor je zadarmo!     

Stránky Designového úKLIDU Ivety Šugárkové

 

Osobní dům a rodová zahrada.

Bydlení naruby. Velká zahrada, velké terasy, malý dům.

Není jedna cesta.

"Bojem s existující realitou nic nezměníš. Chceš-li cokoliv změnit, vytvoř nový model, který učiní současný model zastaralým" - architekt Buckminster Fuller.

Svět se větví. Dnes už není možné, aby kdokoliv přicházel se svojí pravdou jako universálním nebo jediným správným řešením. To rozvazuje ruce k činům. Není třeba a není ani možné čekat na to, že nám vnější svět naznačí cestu. Je třeba hledat, nacházet, učit se a konat podle svého svědomí, dělat co nám dělá radost, zkrátka jít svou cestou. Pokud se nebudeme chovat agresivně a nutit svoje pravdy lidem kolem sebe, nikdo nám na naší cestě nebude bránit.

Jedním z nejdůležitějších a nejpřirozenějších úkolů člověka na zemi je vedle osobního růstu a rozvoje vytvoření a rozvoj vlastního životního prostoru. Vytváření domova. Touhu a dovednost vytvořit svůj domov v sobě máme uloženou stejně jako schopnost vytvořit svoje tělo a zachovat svůj rod. Potřeba vytvořit svůj životní prostor je stejně silná jako právo na život.

Strom je krásnější než dům.

Koho oslovují filozofie návratu člověka k přírodě, jistě cítí, že k realizaci šťastného a udržitelného bydlení, k zapuštění kořenů, nestačí betonová buňka v souřadnicích čtvrti, ulice, a poschodí. Uvědomujeme si, že člověk přes veškerý civilizační rozvoj stále žije v přírodním těle, které je živeno přírodními silami a které, chtě nechtě hledá svůj domov v přírodním prostředí. Domovem přírodně smýšlejících lidí je zahrada. Dům je její přirozenou a potřebnou, nikoliv však primární součástí. Středem domova je v zahradě obytný palouček s koupacím jezírkem mezi květinovými i plodivými záhonky, stíněný v létě ovocnými stromy a zdobený v zimě huňatým vánočním smrčkem. K obytné zahradě dům tvoří zázemí ve formě prostorné terasy, propojené velkými okny s přiměřeným vnitřním prostorem, z něhož pozorujeme nejkrásnější místa zahrady, i všechny její bytosti od kamen ve chvílích pohody za nepříznivého počasí.

Zahrada zraje a roste do krásy a podoba každé rostliny je dokonalejší, než sebelepší design domu. Naproti tomu umělé struktury musíme do posledního šroubečku vybudovat z vlastní síly, musíme je udržovat, obnovovat a živit energií, za kterou platíme a kterou velice často bereme z planety bez náhrady. Naproti tomu zahrada nestárne, ale zraje, roste a plodí z přirozených přírodních sil. Pokud se

Slamáček na Těrlicku

Autor Petr M.Hájek, kreslil Martin Šimek

Okraj rozvolněné venkovské zástavby, typické pro Severní Moravu, kousek na přehradu, výhled na Beskydy, mírný severní svah...

Dům je usazený do dolní části zahrady, pod domem je místo pro kořenovou čističku a izolační zeleň, vlevo od domu je rezerva na dostavbu vejminku, vpravo příjezd a prostor pro technické práce jako je například příprava dřeva. Nad domem je obytný palouček s přírodním jezírkem a záhony. Horní hranici zahrady tvoří maliniště a neprůchodná zeleň jako nízká izolace od sousední pastviny, která nezastíní výhled na Beskydy. Celá kompozice je díky navrženým velkým stromům chráněna větrolamy ve sluneční pasti.

Dům je modelovým příkladem malého kompaktního domku bez rozvodů topení, vytápěného těžkými akumulačními kamny na dřevo. Teplo je všude, kam sálavá kamna "dohlédnou". Obytný prostor v přízemí je zároveň členěný a zároveň propojený do jednoho celku. Posadíte - li se ke kamnům, za zády máte malá okna na sever a před Vámi se otevírá pohled na Beskydy i na vlastní zahradu rozlehlým francouzským oknem širokým osm metrů, které začíná v kuchyni a bez přerušení vede za rámem posuvných dveří až do ložnice.

Dům je nízkoenergetická dřevostavba, založená na patkách. Obvodové stěny jsou zateplené slaměnými balíky, podlaha přízemí a střecha jsou zatepleny klimatizérem - foukanou celulózou. Štíty jsou obložené modřínovým dřevem.

Hrubá podlažní plocha přízemí: 68,5m2

Obestavěný prostor: 535m3

Zatavěný plocha ke sloupkům podepření teras podle vyhlášky: 121,6m2

Studie: Petr M.Hájek

Projekt: Jan Stojaspal

Pro zvětšení klikni na obrázek

Zahrada je řešená jako relaxační i plodivá.

Půdorys je kompaktní, uprostřed jsou kamna,
která sálají do všech prostor. Výhled na jih
a na Beskydy je realizovaný širokým
pásovým francouzským oknem.

V malém podkroví jsou dva pokojíčky a pracovna
s galerií otevřenou do přízemí. 
Do patra teplo z kamen vždycky dorazí :-) 

Jižní pohled s pásovým francouzským oknem
a krytou terasou po celé šířce domu. 

Severní pohled se vstupní pavlačí, která
zároveň slouží jako pracovní a úložný
prostor a uložení dřeva na topení.

Řez je symetrický, dobře zateplený dům má
nizkoenergetický standard. Přesah střechy
kryje terasy, v létě stíní a v zimě
zve sluníčko dovnitř domu.  

Okna v západní fasádě jsou tvořena vnitřní
potřebou - okno do koupelny je pro dobrý výhled
v úrovni vany, okno v kuchyni je na výšku hrnce
nad kuchyňskou linkou.

Výhled na hory je konceptem
vnitřního uspořádání domu.

Ohnivé srdce domu.

Ilustrace Anežka Bauer Hájková

Každý z nás máme vzpomínku na chvíle, kdy jsme zcela zapomněli na okolní svět dokonale zaujati zíráním do ohně, pozorováním měňavých plamenů, červených uhlíků a hoření dřeva, nebo jiného materiálu, který v ohni proměňoval svoji podstatu.

Pokud zrovna nehořel Váš dům, byly to nejspíš chvíle pohody, odevzdání, pochopení, meditace ale zároveň vzrušení, naděje, tepla a lásky. Kolik obrazů rodinné pohody, domova, útočiště, pokoje, odpočinku v našem světě se vztahuje k ohni v krbu nebo ke kamnům?

Oheň hřeje, otevírá srdce, vytváří pocit bezpečí, upravuje jídlo, ohřívá dům, vaří čaj, připravuje horkou lázeň, vypráví pohádky, spaluje co bylo, spojuje, proměňuje, ukazuje pravdu. Živel ohně nemůže v domě v našich klimatických podmínkách chybět. V angličtině se řekne krb „hearth“ a slovo „heart“ znamená srdce. A úplně nejlepší je, vytvořit si zdroj tepla a ohně v domě přesně podle těch nejkrásnějších představ, které se nám při snění o ohnivém srdci domu vybaví :-)

Postavte si pořádná kamna rovnou uprostřed domu tak, aby se dalo sedět kolem nich i na lavici u nich, abyste mohli hledět do ohně nebo se opírat o sálající stěnu kamen, na kamnech ležet, na kamnech sušit. Ať jsou kamna pýchou a dominantou vašeho domu, aťsi zabírají místo, bez kamen by bylo ouvej :-) Dokonce znám případ, kdy jsou kamna dobře vidět v pokoji zprostředka zahrady. Tak to je tedy kompozice: zahrada, dům, oheň v kamnech...

Pokud budete budovat malý, kompaktní, dobře zateplený dům, budou vám k jeho vytopení jedna pořádná kamna stačit. K tomu, aby to fungovalo, je potřeba si uvědomit několik věcí. Za prvé: nejsou kamna jako kamna. Udělejme si nejprve v češtině pořádek. První obrázek, který se nám vybaví, když řekneme kamna budou pravděpodobně nějaká kamna, která máme na chalupě nebo chatě po rodičích, nebo po babičce, nejspíše Klubky nebo Petry. 

Energie pro život

V rámci přírodní architektury se můžeme zabývat mnoha různými energetickými technologiemi pro rodinné domy. Nejprve jsem chtěl tuto kapitolu svěřit nějakému specialistovi, ale nakonec jsem usoudil, že otázka hospodaření s energiemi v přírodním stavitelství je natolik osobní, citlivá a specifická a natolik souvisí s filozofií, vztahem k přírodě i k člověku, že je potřeba, abych využil příležitosti odpovědět si na vlastní otázky :-) 

Žijeme v době velkých obchodních systémů, velkých možností a velkých změn.

Právě v této době už se nastartovaly a probíhají převratné změny ve způsobu výzkumu, získávání, distribuce, uchování a hospodaření s energií. V tomto okamžiku je možné vydat se při realizaci energetických technologií ve svém domě mnoha různými cestami. Abych odhadl nejpravděpodobnější směr dalšího vývoje energetických systémů v domě, podívám se daleko dozadu i dopředu. Zároveň odhlédnu od většinových ekonomických i technologických modelů, kterým se v současné době věnuje velká pozornost.

Fosilní paliva končí.

Už velmi dlouho, prakticky od 70. let, žijeme v závislosti a zároveň ve stále se zvyšujícím nedostatku fosilních paliv. Platíme stále více a několikrát jsme už prolomili všechny rozumné hranice ceny za energii. Vtipné je, že už dlouho vyděláváme nejvíc peněz na to, co není vidět: prostor, elektřinu a plyn. Tyto životní náklady příliš často kvůli neustálé potřebě peněz určují naše životní cesty a berou nám svobodu seberealizace a tak je logické, že možnostem úspor se věnuje mnoho pozornosti. Od zavedení přímého vytápění fosilními palivy – uhlím, topným olejem nebo plynem - dnes mnoho stavebníků ustupuje. Všichni cítíme, že sázka na mrtvého koně neobnovitelných zdrojů je neperspektivní. Zejména závislost na ropě a plynu, které se dopravují z velmi vzdálených ropných oblastí, které jsou navíc prakticky všechny v neuralgické politické situaci, se dnes jeví jako dokonale iracionální. Centralizovaná výroba elektřiny je dnes převážně závislá na fosilních palivech nebo na technologicky nedořešené atomové reakci, jejíž radioaktivní odpad neumíme zpracovat. 

Osobní dům a rodová zahrada

Příklad postupného rozvoje rodinného bydlení
do vnějších prostor zahrady.

název těchto stránek je zároveň stručnou esencí nové filozofie stavění a vytváření přírodního životního prostoru člověka na Zemi. Zabýváme se navrhováním všech typů přírodních staveb, zejména hledáním nových forem rodinného bydlení. Dům vnímáme jako součást zahrady. Obytný prostor tvoříme z vnějšího přírodního a živého prostředí zahrady směrem dovnitř do domu. Vnější část obytného prostoru má tu výhodu, že je krásná, uzdravující, roste a obnovuje se sama a ještě ke všemu je prakticky zadarmo :-)

Rodová zahrada není místo jenom pro nejužší rodinu. V rodových zahradách vytváříme prostory také pro další generace, pro přátele, spolupracovníky a další členy rodiny, které nám život přinese. Rodina a rod jsou nerozpustitelné, živé, proměnlivé a nesmrtelné bytosti. Nové pojetí zahradního bydlení vytváří rozmanitý a flexibilní životní prostor, který umí zvládnout všechny rodinné změny, přírůstky i rozvětvení.

K ubytování celého rodu s životní dynamikou širší rodiny rodinný dům občas nestačí. Na druhou stranu pro začínající rodinu nebo pro rodiče, kterým vyletěly děti z hnízda bývá často zbytečně veliký, složitý a těžko přizpůsobitelný. Domy, které tvoříme, raději nazývám domy osobními, mateřskými, studiem nebo vejminkem nebo nějakými jinými přiléhavými jmény. Snažím se je navrhnout tak jednoduché, aby se náklady na ně nestaly pro rodinu břemenem. Máma, táta a dvě děti mohou pohodlně několik let žít v domečku o 50m2 zastavěné plochy.

Malé domy daleko lépe mění svoji funkci. Osobní dům, nebo atelier se spaním proměníte v dům pro hosty, bydlení pro nově založenou rodinu nebo třeba lesní školku prakticky bez jakýchkoliv úprav. Malé domečky se staví jednoduše, svépomocně, rychle a levně. A že je to moc prostorů na vytápění? Pokud jsou stavby nízkoenergetické, stačí k zatopení opravdu malá kamna, ve kterých se toho spálí málo. A kdo chce svůj dům, měl by umět udržovat svůj oheň. A stejně je energetická krize jenom obchodní trik. Na každý metr čtvereční Vaší zahrady dopadá v každém okamžiku průměrně 1kW sluneční energie a další energetické technologie se vyvíjí rychlostí světla :-)

Co se týče designu domu, snažím se být střídmý. Živému prostoru zahrady a kráse stromů a květin nelze konkurovat. A to mě inspiruje k propojení nové tradice měkké a voňavé práce s přírodními materiály s minimalistickými, chytrými a vtipnými tvary současné moderní architektury.

Desatero přírodní architektury podle Hájka

1. Životním prostředím člověka je příroda. Životním prostorem rodiny je zahrada. Vytvářím malé domky, otevřené a "dobře zasazené" do přírodní zahrady. Vyhýbám se drahým, do sebe uzavřeným vnitřním světům. 

2. Každý má právo na svoji zkušenost. Existuje mnoho správných řešení, nejenom jedna cesta. Respektuji různé požadavky na materiály, design i uspořádání obytného prostoru.

3. Stav jako jíš. Používám čisté, přírodní materiály, jednoduchou konstrukci v lidském měřítku, kterou lze realizovat svépomocně pohodovou, technicky nenáročnou prací. Nenavrhuji do obytných domů odpad za účelem recyklace. Recyklovat lze inteligentněji.

GARDEN SPACE STATION koncepce rostoucího domu pro rodové zahrady

Pro větší rozlišení klikni na obrázek

Modulární hexagonální buňky rostoucího domu jsou navrženy jako přesná tesařská konstrukce z masivního dřeva. Vnitřní vzdálenost podpěr v rozích po obvodu hexagonu je 2,8m, vnitřní vzdálenost protilehlých stěn je 4,9m. Založení předpokládáme na pilotech nebo zemních vrutech. Jednotlivé buňky mají díky svojí geometrii dobrou prostorovou tuhost. Zateplení navrhujeme přírodními rohožemi (len, vlna nebo konopí), může být však použitá jakákoliv technologie obvyklá pro přírodní stavitelství (foukané dřevovlákno nebo celulóza, sláma...) Střechy jsou pultové, zelené, s okapem nad terasou, v případě větších zastavěných ploch uspořádané tvaru střešních lomenic. Na stavbě ve svahu svahu lze pultové střechy na sebe plynule navazovat a uskakovat výšku podlah jednotlivých buněk nebo teras.

Co je rostoucí dům?

Jako poslední bod desatera přírodního stavitelství uvádím: „Ať žijí živé domy!“ Někde hluboko v sobě mám totiž víru, že v budoucnosti budeme žít v domech, které nebudou z pokáceného dříví a posekaného obilí. Věřím, že skutečně vyspělé civilizace jsou civilizace zahradníků vyššího poznání, kteří umí tvořit s přírodou nejen kouzelné zahrady, ale také třeba domy, aniž by při tom rostliny zabíjeli, nebo jinak poškozovali. Hodně mi o tom říká každoroční sklizeň kruhů v obilí...

Živé domy

Je-li tomu tak, živé domy zahradníků vyspělejších civilizací jsou zároveň také rostoucí. Na naší planetě zatím ale umíme ve svých domech spolupracovat s živými bytostmi jen částečně – umíme vytvořit zelenou střechu, živou fasádu pomocí hydroponie nebo popínavých rostlin, máme širokou

Deset principů tvorby zahrady jako životního prostoru

1. Kolik lidí, tolik světů, kolik zahrad, tolik zahradníků. Ekozahrada, biozahrada, permakultura, potravinová zahrada, relaxační nebo meditační zahrada, potravinová zahrada, babiččina zahrádka, rodová zahrada... Stejně jako při stavbě domu každý máme právo na vlastní zkušenost. Každý člověk tvoří jinou zahradu. Můžeme nasbírat informace a nechat si pomoci s nalezením hrubého principu nebo prostorového řešení, protože nám bohužel chybí zkušenosti. Ale reálnou zahradu si každý musí vykouzlit sám.

2. Dům není středem zahrady. Středem zahrady je nejkrásnější, energeticky nejsilnější místo, které nejspíše zformujete do podoby pobytového paloučku, skalní příznivci rodových statků toto místo nazývají prostorem Lásky. Palouček může být například travnatý prostor (malé místo, které kosíme kosou :-) stíněný našimi oblíbenými stromy, mezi které zavěsíme houpací síť. Dům (osobní domy) by pak měly být zázemím, pozorovatelnou tohoto prostoru. Z prostoru paloučku vstupujeme do domu francouzskými dveřmi na terase. Ze středu zahrady můžeme těmito dveřmi vidět oheň v rodinném krbu.

3. Každý má nárok na svůj prostor. Rodová zahrada může mít víc životních prostorů, středů i domů. Pokud na naší rodové zahradě hospodaří víc zahradníků nebo rodin, pak je zcela samozřejmé, že každý tvoří svůj svět. Ve větší zahradě je možné i potřebné vytvářet labyrint prostorů stejně dobře jako v kamenném městě (ostatně většina labyrintů je zahradních :-) Dejte v zahradě prostor lidem, stejně jako ho dáváte zelenině nebo ovocným stromům.