Zimní odpoledne a dům naruby

Zdroj: Natural Homes
Tři čtvrtě na čtyři. Pomalu se stmívá. Jsem rád, že jsem doma. V křesílku u kamen ťukám do klávesnice. Vzpomínám, co jsem viděl v létě, když bylo dlouho vidět. Nepracuji, po třetí hodině nemám chuť ani energii...  na práci... energii na spaní mám. To jo. Na spaní, víc než na psaní... ale píšu, ještě to napíšu...

Oknem koukám do zahrady, která se ukládá ke spánku... včera jsem ještě sázel maliny a v zemi jsem našel do klubíčka stočenou ještěrku, nejdřív jsem myslel, že je to had, ale pak pootevřela oči, trochu se rozvinula, měla takové nacpané bříško. Ještěrka. Tak jsem ji zase opatrně přikryl drnem, takový podzemní domeček jsem jí odborně zhotovil. Spí. Nepotřebuje sluníčko, a skoro žádný prostor. Ze stromů opadalo listí, zase po měsících vidím kostel ne druhé straně údolí. Pomaličku padají první vločky sněhu a prostor kolem domku se naplňuje pokojem a je nekonečný.

Před oknem je terasa. Zastřešená, dlážděná, s dubovým stolem a dřevěnými křesly, těmi širokými, co se dovnitř malého domku nevešly. Na boku, kudy vstupuji do místnosti je pod přesahem střechy zápraží s lavicí, která je vždycky plná věcí a koček, pod lavicí botník, všelijaké náčiní a pes. A vedle jsem dal starou skříň, nejprve aby nezmokla, a pak už tam zůstala. Má modrou barvu, takový zvláštní patron, takový maják u vstupu do domu. Taky je plná věcí. Co je potřeba odnést a co se právě přineslo a na co zvířata nesmějí a klíče tam schovávám (nikomu ani muk :-) A ještě jedno skříň umí: opírám o ní hromadu dřeva, co se suší na zimu, aby se nesvalila do dveří :-)

Venku, pod oknem malé kuchyňky je velká letní kuchyně. V létě peču, zavařuji, salátuji a vařím! Mám hosty! V zimě někdy hosta - je tu málo místa :-) Nicméně dva je vždycky nakonec nejlepší společnost :-) Součástí vnější kuchyně je venkovní pícka, kterou roztápíme při zvlášť slavnostních příležitostech...

A na venkovní zdi do zahrady mám ještě jednu kuchyňku. Je taky plná nádobí, ale nevařím tam, protože by mi skřípal písek mezi zuby - zdejší nádobí jsou květináčky, truhlíky, kelímky od jogurtu, konvičky s hlínou a žardiniéry... je to kuchyňka zahradníka. Tady připravuji sadbu, řízky, semínka, tady sklízím i sázím. Ve skříňkách mám malé zahradní náčiní. Velké mám ve velké skříni hned vedle :-)

A tenhle interiér venku se taky chystá odpočívat. Zahaluje se do tmy. A já ho zevnitř, z tepla pozoruji, svěřuji ho Zimě a zase se těším na jaro, jak to rozjedu ve velkým prostoru zahrady, ve které bydlím, jakmile se trochu oteplí. A teď... neuklízím, nepracuji, jdu spát...

Proč to tak mám? Ale jo, jsem skrblík. Cena domu je přímo úměrná obestavěnému prostoru. A já jsem obestavěl, na co mi stačily peníze, čas, známosti a zásoby a co se nevešlo dovnitř, svěřil jsem Venku. Přírodnímu prostoru zahrady, který je ozdravující, v podstatě nekonečný, má božský design, který se stará sám o sebe a je zadarmo. Od té doby, co jsem se rozhodl v zimě zpomalit, mi to do sebe zapadá, vlastně zpomalit musím a taky mohu, ušetřil jsem miliony korun :-)

Kousek ode mě se v zahradě rozsvítilo světýlko, je to domeček velmi blízké duše, je trochu jiný, protože i ona je jiná a mává na mě okýnkem, jestli snad nechci trochu bylinkového čaje... To se ví, že chci, beru za kliku od Zahrady, našeho domova, plného přátel, dobrodružství, překvapení a Lásky... Inu, Osobní dům a rodová zahrada... :-)