Soběstačnost není podmínkou. Evo - luční salát.

Mnoho textů a pouček o permakultuře, přírodním stavitelství nebo o nezávislosti na společenském systému klade jako podmínku realizace životních změn vlastní soběstačnost. Řada lidí se tedy nejprve vrhá na obdělávání zahrady se záměrem vypěstovat jídlo pro celou rodinu na celý rok, plánuje stavbu skleníků s vytápěním, shání osivo starých odrůd obilí aby si vypěstovali mouku na chleba a slámu na došky a sází japonské topoly, aby bylo dřevo na topení.

Lámeme si hlavu s dosažitelností fotovoltaiky, bioplynu a těch nejlepších kamen, zkoumáme jak během stavby domu při tom všem postavit také ještě sklep na uchování potravin na zimu, vrtáme hluboké vodní vrty a utěsňujeme domy, aby ani větříček... 

Před několika lety jsem se ze zahrady vrátil zpět dobytu ve městě po půl roce (podotýkám, že občasné) práce na záhoncích, protože v prvním roce péče o zahrádku se mi nepodařilo sklidit prakticky nic z toho, co jsem zasel. Na druhé straně jsem se naučil občasným sekáním a šikovným sklízením obdělávat a udržovat v jedlé kondici malé políčko kopřiv a bršlice. Tyto byliny byly na jaře a v první polovině léta hlavním objemem vlastnoručně vypěstovaných poživatin. Nečekaná úroda mi
přinesla především poznání toho, že nás na cestě k přírodnímu bydlení čeká především poznání živého a pravdivého přírodního prostředí, které teď nemáme a které nemuseli mít v posledních stoletích ani naši předkové, kteří obraceli půdu na svých polích pluhem. Není to totiž poznání sedlácké, ale poustevnické, nebo vzpomeneme-li na Adama a Evu, pak je to poznání Rajské. Rajská jablíčka tu hrají důležitou roli, jak se dozvíme z následujícího receptu. Ozřejmím to receptem na Evo-luční salát z mých milých bylinek:

Natrhej hrst mladé bršlice. Bršlice kozí noha roste ve stínu na kraji lesa v parku nebo za domem. Hned vedle kopřiv. Vynikající plodina. Velká snadná sklizeň, žádné sázení, obdělávání ani zalévání. Nejméně práce. Dobré jsou především mladé lístky, které jsou nejchutnější za syrova. A tak občas posekám kosou na střídačku malou část záhonu, kterou jsem schopen zkonzumovat. Nové lístky vyraší do týdne.

Přidej hrst vrchních čtyř lístků z mladých kopřiv. Listy kopřivy sbírám včetně kousku stonku opatrně do zvláštní nádoby, protože v kuchyni je na prkýnku zmuchlám a stlačím do malé hromádky, kterou pokrájím na zhruba centimetrové kousky. Tlakem prstů i nože dojde ke zneškodnění křehkých žahavých krystalků. Trochu mě ty ruce pálí, ale to je něco jako studená voda... 

Hrst pampeliškových listů. Smetánka lékařská roste zjara všude. Výborné jsou k jídlu i květy, ale musí se sníst hned po utržení a nehodí se k nim nic přikusovat, takže do salátu je nedávám :-) Vybírejte lupeny spíš ve stínu, kde bývají větší a křehčí. 

Je dobré ale není nutné přidat další byliny. Například velmi chutnou jarní květinku řeřišnici luční (celý vršek chutná jako kedlubna) jitrocel nebo trochu šťovíku. Kontryhel, dobromysl, mladé ale velmi mladé bukové nebo březové listí apod.

Rád přidávám také zahradní dobroty: dva listy nadrobno natrhaného salátu, chlupaté listy modře kvetoucího brutnáku nebo lebedu zahradní, pokud chcete něco aromatického, přidejte rukolu nebo bazalku.

No a z toho, co samo na louce neroste trochu nadrobno pokrájené cibule, trochu soli, trochu kmínu, pár kapek oleje, můžeme přidat plnotučnou hořčici, nadrobno pokrájený česnek. Vynikající je pokrájené rajčátko a pár kapek citronu. 

O tomhle Evo-lučním salátu musím říci, že ho v jarním období považuji za nejlepší jídlo, jakého se mi může dostat. Ne, že by bylo chuťově nějak výjimečné. Ale dokonale mě povzbuzuje, sytí, naplňuje, nabíjí... nevím, jak to vyjádřit. Je to absolutně čerstvé, hodně přírodní, živé, plné síly, z louky nikdy neubude :-) A hlavně zvyšuje vibrace. A věřte nevěřte – jako se my staráme o rostlinky, rostlinky se zase starají o nás. Čerstvý s láskou natrhaný salát se mnou hovoří. A tak jsem dnes během oběda zase dostal novou zprávu. Nevím, jestli to byla bršlice, kopřiva nebo pampeliška, možná daly hlavy dohromady všechny byliny, každopádně mi k té dobrotě nadiktovaly zase svůj recept: 

Věř, že můžeš být v každé vteřině dokonale sám sebou.

Věř, že můžeš vždycky dělat to, co právě chceš dělat a nikdy nemusíš dělat to, co bys měl dělat nebo o čem si myslíš, že musíš dělat.

Věř, že když děláš to, co chceš dělat, nikdy nevytvoříš pracovní nebo časový dluh. Věř, že Vesmír i Země všechno zařídí a že se nikdy nemusíš stresovat kvůli tomu, co právě neděláš a jak to dopadne.

Věř, že nikdy nikomu nemůžeš ublížit ani uškodit tím, že budeš sám sebou.

Věř, že bez ohledu na čas, na peníze, na zvyklosti a na rozum tě právě cesta neustálé seberealizace dovede k té nejlepší práci, dokonalému domovu a ideálním vztahům a seberealizaci.

Věř, že všechno je v jednotě, pokud Ty jsi sám sebou :-)

Tak.

A o to právě jde. Toto není příhoda soběstačného člověka, ale vyprávění o soběstačném Vesmíru, přírodě, kopřivách, bršlici a nezávislém milujícím vědomí. Ta bršlice a kopřivy a všechny luční květinky byly na zahradě přede mnou a budou tam i po mně. Jsou nezávislé a svobodné, a stejně tak projevují svoji lásku a moudrost. A ta mi říká, že na cestě zpátky k přírodě není důležitá osobní soběstačnost, ale naopak milující jednota. Vždyť všechny rostliny každý den potřebují Slunce, Vodu, Vzduch i Zemi.

Nehledáme svoje místo v přírodě proto, abychom se uzavřeli do bubliny soběstačné oddělenosti, ale abychom životem v autentickém prostředí otevřeli mysl i srdce a naopak poznávali spojení a jednotu se vším stvořením.

I s tím lidským. 

A sami se sebou.

Nevěřím na kolaps společnosti, konec světa, ani žádný druh revoluce. Přeji si, aby změna, která probíhá, probíhala tak, jak probíhá. Ona totiž valí nejvyšší možnou rychlostí. Transformace vědomí a osobní katarze probíhají u různých lidí v různém čase. Kdyby došlo k celkovému kolapsu systému (jako minule :-) došlo by k destabilizaci společnosti, které by zase společenští hráči využili ve svůj prospěch. A proto se můj luční salát nejmenuje revo-luční ale evo-luční. 

Samozřejmě, pokud se kdokoliv z nás cítíme být závislí a nesvobodní, snažme se o nezávislost a svobodu. Nejde ale o to, proměnit úplnou závislost v úplnou nezávislost. Jde o to, najít rovnováhu mezi spoluprací a svobodou. Málokterý čtenář této knihy je rozeným farmářem. Každý jsme někdo jiný, máme svůj talent a bohatá míra spolupráce a specializace, která bohužel v poslední době v západní civilizaci přerostla rozumnou míru a způsobila fragmentaci vědomí má také svoje opodstatnění. Mnoha lidem přinesla hluboké poznání a velkou jedinečnost a svobodu seberealizace. I já jako architekt rád poradím, ale pak svěřím problematiku vytápění Vašeho domu kamnáři nebo topenáři, projekt projektantovi a tesařinu tesařům.

A není potřeba kopírovat nebo dodržovat žádné názory a poučky, ani teorie. Je konec ismů a náboženství. Každý jdeme svojí cestou. Nakonec ani ten permakulturní hektar není podmínkou :-)I když – pro jistotu si ho pořídím. Co když moje děti budou farmáři... 

A zatím, rodinný prales nikdy není k zahození :-)