Biotop velké zahrady

Místo pro život v naší Juditině zahradě.
Klikni na obrázek a hledej
obytnou místnost mezi stromy :-)
Protože dnes ráno svítilo sluníčko, chtěl jsem nejprve napsat pár slov o sluneční pasti, abych rozvinul téma prvků, ze kterých je možné tvořit prostor zahrady. Pak jsem si uvědomil, že pořádná sluneční past je vlastně větrolam a zároveň živý plot a taková ta veliká divoká a přirozená přírodní náruč zahrady, která obepíná, chrání a vyživuje organismus a bytost rodového Ráje - váš životní prostor i Vás. Kde tedy začít?

Divočina anebo poušť.

Dejme tomu, že přicházíme na nové místo, že to není zahrada po předcích, ani po původních majitelích, ale místo, které se teprve stane zahradou. Dejme tomu, že je to plocha nezastavěná, nejsou tam žádné domy ani stroje, zapomenuté silnice, kusy betonu nebo barely plné neznáme hmoty. V našich podmínkách jde zřejmě o pole, sad, louku, kus lesa nebo takovou tu zapomenutou, křovím zarostlou plochu, o kterou se dlouho nikdo nestaral.

Několikrát se mi v roli architekta přihodilo, že budovatelé nového domova nejprve plochu oplotili, pokáceli všechno křoví a všechny stromy, shrnuli ornici z celého pozemku a ještě ve svahu bagrem vytvořili dokonalou rovinu. Na vrchní straně parcely byl hned pod obnaženými patkami sloupků plotu propastný sráz, ze kterého se i za klidného počasí neustále sypaly kamínky a na dolní straně byla hned za plotem hora,
kterou by bylo nejrozumnější překonat helikoptérou. Takto zaopatřené místo zhruba připomíná povrch Marsu, Měsíce, Sahary anebo nějaké planety před vznikem biosféry pozemského typu.

Na takové místo mě přivedli a řekli: „tady to máte pane architekte. Tady se můžete vyřádit!“

Tak takhle prosím ne :-)

Otisk Ráje

Každá rostlina na naší budoucí zahradě, každý drn, kámen, strom, každá kopřiva, bodlák, čmelák a slimák, ježek, křeček, hraboš, slunéčko sedmitečné, kobylka luční a vrabec, jsou Bohem, nebo chcete-li alespoň Božím stvořením na naší parcele i zahradě. Pozemský Ráj, ve který místo svojí láskyplnou, citlivou, tvořivou a chápavou pozorností vytvoříme už je nebo alespoň byl na každém místě Země. I na tom poli, které se složením půdy podobá spíše chemické továrně, je nějakým způsobem Ráj vepsán. Je tam jeho mapa, otisk v přítomném okamžiku, živelná matrice Země, Vody, Větru a Slunce. Pokud ji ovšem svoji obrovskou lidskou a civilizační silou definitivně nevymažeme.

Přijímáme pozemek takový, jaký je. Takový jsme si vybrali. Nevytváříme novou realitu, ale spojujeme svůj život s existující realitou Vesmíru. Je to partnerství. Proměňujme se společně se zahradou, ve které žijeme. Hledíme do přírodního zrcadla Pravdy. Doporučuji pozemek nejméně rok sledovat, než učiníte jakýkoliv zásah (nebo třeba také koupi :-). Doporučuji naučit se číst a pojmenovávat všechna místa, vtělené i nevtělené bytosti a síly. Vytvořte si mapu, která bude zobrazovat nejen reálnou topografii a působení živlů a bytostí (hranice, svah, prostory, suchá, vlhká, slunná, stinná místa, návětří a závětří, Hadí zemi i čolčí jezírko...), ale také nehmatatelné energie a jejich projevy (moje místo, Pod Dubem, Jabloňová zahrádka, vílí palouček, strašidelné zákoutí, U hlučných sousedů... :-)

A pokud máte třeba ten kus pole, na kterém byla původní krajina i biosféra proměněna v monotonní anorganickou poušť, nechte nejprve Zemi samotnou, ať tvoří. Nebojte se svůj pozemek přenechat z větší části divočině. V naší krásné zemi na něm poušť nevznikne, naopak. Divočina je pravda a život a pevně věřím, že když na poli necháte působit přírodu, bude sukcesní proces nakonec rychlejší, plodnější, stabilnější a více pravdivý a tvůrčí, než práce nejlepších zahradních architektů a zahradníků. Brzy budete ve svém království moci pozorovat řadu nových bytostí, míst a souvislostí, které by Vás předtím nenapadly. Nakonec - podle řady dobrých pramenů - zahradníkům, kteří začínají novým způsobem hospodařit na Zemi obdělávané v duchu chemicko – průmyslové tradice, stejně nic jiného, než ponechat pozemek pár let divočině, nezbývá.

A že jsem zapomněl na Člověka? Nebojte se, nezapomněl jsem na Vás :-) Člověk se umí uchytit všude. Ve smyslu teorie osobního domu Vám pro začátek Vaší invaze do přírody doporučuji tohle: samozřejmě, že si pro sebe vyčleníte dobré místo. Na tom místě si udělejte pěkný palouček s rostlinami, v jejich společenství chcete žít. Udělejte si to, co potřebujete, ale zatím v malém. Vlastně ne v malém, v obvyklém měřítku obytné zahrady. Zkrátka postavte dům, zasaďte strom a založte rybník. Ale ať se ten první dům na Vaší rodové zahradě stane spíše pozorovatelnou přírodovědce, než rodinným hradem. Ať stojí na místě, které není středem krásy zahrady. Ať stojí na místě, ze kterého je možné tento střed pozorovat.

Tvořte prostým bytím

A ostatní prostory velké přírodní zahrady nechte růst, jak se jim zlíbí. Zároveň však intuitivně a pravidelně celým pozemkem procházejte, prolézejte jako malé děti, vnímejte, hledejte, žijte jeho životem. Spojte svoje vědomí s každou bytostí a příběhem na Vašem pozemku. A pomalu podporujte to, co je krásné a pomáhejte tomu, čemu je potřeba pomoci. Kousek po kousku, jenom na několika místech, nikoliv plošně. A uvidíte, že během času vznikne na Vašem pozemku rajský labyrint přírodních a kultivovaných ploch, aniž byste museli nějak hluboce projektovat, lámat si hlavu a vymýšlet co a jak.

Spolupracujte s divočinou, pozorujte a podporujte. Nedřete se, nedělejte si starosti, užívejte si radosti spolutvoření. Na velkém pozemku to poroste rychleji, než byste stačili udržovat běžným způsobem. Co nezvládáte, nechte být. Tvořte přijímáním. Nekrásnější místa nakonec budou ta, která necháte nedotčená. Nejspíše právě po okraji biotopu, v tom obvodovém větrolamu a sluneční pasti, o které jsem chtěl psát na začátku kapitoly.

Každopádně, pokud mě chcete jako poradce nebo architekta přivést na svůj pozemek, udělejte to kdykoliv :-) Ale nikdy kvůli lidské tvorbě předem nevytvářejte v přírodní krajině prázdný prostor.