Deset principů tvorby zahrady jako životního prostoru

1. Kolik lidí, tolik světů, kolik zahrad, tolik zahradníků. Ekozahrada, biozahrada, permakultura, potravinová zahrada, relaxační nebo meditační zahrada, potravinová zahrada, babiččina zahrádka, rodová zahrada... Stejně jako při stavbě domu každý máme právo na vlastní zkušenost. Každý člověk tvoří jinou zahradu. Můžeme nasbírat informace a nechat si pomoci s nalezením hrubého principu nebo prostorového řešení, protože nám bohužel chybí zkušenosti. Ale reálnou zahradu si každý musí vykouzlit sám.

2. Dům není středem zahrady. Středem zahrady je nejkrásnější, energeticky nejsilnější místo, které nejspíše zformujete do podoby pobytového paloučku, skalní příznivci rodových statků toto místo nazývají prostorem Lásky. Palouček může být například travnatý prostor (malé místo, které kosíme kosou :-) stíněný našimi oblíbenými stromy, mezi které zavěsíme houpací síť. Dům (osobní domy) by pak měly být zázemím, pozorovatelnou tohoto prostoru. Z prostoru paloučku vstupujeme do domu francouzskými dveřmi na terase. Ze středu zahrady můžeme těmito dveřmi vidět oheň v rodinném krbu.

3. Každý má nárok na svůj prostor. Rodová zahrada může mít víc životních prostorů, středů i domů. Pokud na naší rodové zahradě hospodaří víc zahradníků nebo rodin, pak je zcela samozřejmé, že každý tvoří svůj svět. Ve větší zahradě je možné i potřebné vytvářet labyrint prostorů stejně dobře jako v kamenném městě (ostatně většina labyrintů je zahradních :-) Dejte v zahradě prostor lidem, stejně jako ho dáváte zelenině nebo ovocným stromům.

4. Sounáležitost. Při tvorbě prostoru zahrady je třeba věnovat maximální pozornost kontaktu mezi bytostmi – rostlinami, zvířaty a člověkem. Stromy, keře i byliny, které jsou v kontaktu s člověkem bývají zdravější, vitálnější, lépe plodí a prosívají. Proto bychom z obytného paloučku i z vnitřku domu měli mít dohled ty rostliny, které nám jsou nejblíže, dávají nám největší životní užitek. Ono to platí i obráceně. Pokud dobře vytvoříme prostor bytí člověka s přírodou, bude stejně dobře prospívat i člověk. A nejde jenom o energetické nebo prostorové spojení. Pokud se budete živit plody svojí zahrady a zároveň budete zahradu hnojit domácím hnojivem (tedy zahrada se bude naopak živit plody Vašeho života), pak vzniká uzavřený kruh, skutečně léčivá kolektivní bytost, biotop spojený všemi čtyřmi živly.

5. Dej přednost malým a pomalým řešením. Známý permakulturní princip určitě neznamená nějaké odříkání, naopak. Buďte velkorysí. Navrhněte si do svého konceptu všechno, co do přírodní zahrady patří. Kromě domu a cesty tu můžete mít jezírko, vodní systém, lehké domky pro radost a meditaci, venkovní kuchyně, pracovny, ložnice, hospodářské budovy, les, větrolam, sad, pastvinu, pole s konopím, hřiště, solární elektrárnu, včelín a třeba i golfové hřiště. Tohle všechno chce ale čas, moudrost, zkušenost a znalost a dobrou spolupráci všech členů Vaší rodiny se zahradou. Plánujte velkoryse a postupujte pomalu. Pozorujete, navrhujte, tvořte, a zase pozorujte, jak na procesy tvorby reaguje zahrada.

6. Síla okrajových efektů. Další permakulturní princip, podle kterého se přírodní síly násobí na hranicích jednotlivých biotopů. Například v rákosí na břehu rybníka je daleko víc života než v hlubině uprostřed. To platí o každé funkční ploše zahrady včetně domu. Pracujme tedy s okraji, jako s důležitými kompozičními prvky. Hranice záhonku a paloučku ať je krásným místem s lavičkou pro pozorování a se zdrojem vody na zalévání, a pítkem pro ptáky, místem pro plodivé keře a stromy. Okraj lesa a louky ať je místem pro pěstování ostružin, malin, hub i chov zvířat. Okraj sadu a okraj jezírka... však už víte :-) Jistojistě to pro design zahrady znamená, že nebudeme uvažovat ve čtvercích, ale ve velmi organických, do sebe zapletených tvarech.

7. Při tvorbě zahrady nezapomeňte na živelné projektování. Pozorujte nejprve Zemi, pak Vodu a její působení, pak prostor a vítr a vzduch a nakonec oheň v paprscích slunce ale i ve všech rostlinách a bytostech vtělených i nevtělených na Vaší zahradě… A pak navrhněte zemní úpravy, 3D záhony, všechny vodní prvky, dobře uchopený prostor vymezený stromy a nakonec místo pro sebe, pro rostlinky a zvířata. Jo a na ohniště taky nezapomeňte J

8. Tvorba prostoru zahrady je práce se vzduchem. Prostor je prázdnota mezi květinami, stromy, ploty a domy. Pracujete se všemi formami prostoru. Mějte prostory malé a velké stinné a slunné, přehledné a schovávací, travnaté a dlážděné, tajné a vstupní, pro děti, pro zvířata a pro zahradníky. Pracujte vědomě s oddělením a zase naopak spojením, s průhledovými osami…

9. Kromě kultivovaných a funkčních ploch dejte vždycky prostor divočině. Ať je přirozená třeba polovina plochy Vaší zahrady, nejlépe po obvodu, ve formě pořádného hustého a neprůchodného živého plotu. Vytvořte léčivou, ochrannou náruč přirozené přírodní síly. Vytvořte pohraniční hvozd, který bude patřit mnoha bytostem a bude částečně průchozí napříč zahradami. To není ztráta, ale investice. Budete mít sice míň práce, ale zato víc biomasy, dřeva, přátel mezi zvířaty a stabilního a zdravého života na zahradě.

10. Buďte líní. Domnívám se, že dřina v zemědělství se objevila v okamžiku, kdy mezi člověka a přírodu vstoupil nějaký další záměr. Dokud lidé žili společně s rostlinami, které je živily, byla práce na zahrádce radostí. V okamžiku, kdy si lidé uvědomili, že by se na tom dalo něco vydělat, tak se to nějak zvrtlo... Když lidé začali farmařit pro peníze, nastala dřina. Vyšší level dřiny byla výroba masa a pak taky ještě používání strojů, které bylo potřeba koupit... Tedy, pokud chcete žít ve svojí zahradě v harmonii, nevytvářejte velké přebytky. Myslete hlavně na svoji rodinu. Nebojte se, v naší zemi je pět miliónů hektarů zemědělsky obdělávané půdy na deset miliónů lidí. To je dva lidi na hektar. To není špatná bilance. Proč to nefunguje? Protože jeden zemědělec živí až 5000 lidí, kteří nic nepěstují. Tak pojďme spíše pozměnit tento poměr :-)