Energie pro život

V rámci přírodní architektury se můžeme zabývat mnoha různými energetickými technologiemi pro rodinné domy. Nejprve jsem chtěl tuto kapitolu svěřit nějakému specialistovi, ale nakonec jsem usoudil, že otázka hospodaření s energiemi v přírodním stavitelství je natolik osobní, citlivá a specifická a natolik souvisí s filozofií, vztahem k přírodě i k člověku, že je potřeba, abych využil příležitosti odpovědět si na vlastní otázky :-) 


Žijeme v době velkých obchodních systémů, velkých možností a velkých změn.

Právě v této době už se nastartovaly a probíhají převratné změny ve způsobu výzkumu, získávání, distribuce, uchování a hospodaření s energií. V tomto okamžiku je možné vydat se při realizaci energetických technologií ve svém domě mnoha různými cestami. Abych odhadl nejpravděpodobnější směr dalšího vývoje energetických systémů v domě, podívám se daleko dozadu i dopředu. Zároveň odhlédnu od většinových ekonomických i technologických modelů, kterým se v současné době věnuje velká pozornost.

Fosilní paliva končí.

Už velmi dlouho, prakticky od 70. let, žijeme v závislosti a zároveň ve stále se zvyšujícím nedostatku fosilních paliv. Platíme stále více a několikrát jsme už prolomili všechny rozumné hranice ceny za energii. Vtipné je, že už dlouho vyděláváme nejvíc peněz na to, co není vidět: prostor, elektřinu a plyn. Tyto životní náklady příliš často kvůli neustálé potřebě peněz určují naše životní cesty a berou nám svobodu seberealizace a tak je logické, že možnostem úspor se věnuje mnoho pozornosti. Od zavedení přímého vytápění fosilními palivy – uhlím, topným olejem nebo plynem - dnes mnoho stavebníků ustupuje. Všichni cítíme, že sázka na mrtvého koně neobnovitelných zdrojů je neperspektivní. Zejména závislost na ropě a plynu, které se dopravují z velmi vzdálených ropných oblastí, které jsou navíc prakticky všechny v neuralgické politické situaci, se dnes jeví jako dokonale iracionální. Centralizovaná výroba elektřiny je dnes převážně závislá na fosilních palivech nebo na technologicky nedořešené atomové reakci, jejíž radioaktivní odpad neumíme zpracovat. 

Díky hospodaření se stále se zdražujícími neobnovitelnými zdroji energie se někdy můžeme stát obětí dvojího obchodního triku: abychom snížili svoji závislost na nesmyslných energetických zdrojích, vytváříme drahé technologické systémy, které vedou k nejvyšším úsporám energií z těchto zdrojů. Platíme tedy dvakrát za jednu chybu, kterou by sedlák od Kolína nikdy neudělal.

Kouzelná elektřina

Je jisté, že elektřina zůstane věrným společníkem člověka. A to, jak slaboproud a elektronika, tak také silová elektřina a energetická zařízení. Po celém světě dnes probíhá proces decentralizace výroby elektřiny a to jak formou ostrovních systémů, tak také díky vývoji chytrých sítí hospodařících s mnoha alternativními zdroji i s možností ukládání elektřiny do malých domácích zařízení ve sdílné síti. Populární začíná být myšlenka elektromobilu jako rodinného rezervoáru elektrické energie. Díky těmto tendencím už mnoho společností investuje do vývoje solárních a větrných elektráren a baterií, které mohou uskladnit elektřinu pro dům, ale i do vývoje spotřebičů, pracujících s nízkým napětím, které je výhodnější pro domácí výrobu elektřiny. Za pár let se nás v obchodě s elektrospotřebiči zeptají, jaké si přejeme vstupní napětí každého spotřebiče. 

Bohužel solární panely v létě dávají nejvíce a v zimě nejméně. Umíme uskladnit elektřinu na noc, ale ne na zimu. A tak je potřeba pomýšlet na kombinaci solárního systému s jinými obnovitelnými zdroji, jako je třeba domácí větrná elektrárna, nebo třeba termoelektrický generátor (TEG), který vyrábí elektřinu z rozdílu teplot, třeba na plotně kamen :-)

Slovo fyzika na závěr

Můj kamarád, fyzik Leoš Sladký, připomíná, že fyzikální definicí energie je „schopnost konat práci“. Zároveň vnímá energii jako „schopnost tvořit a žít“, vnímá ji jako životní sílu, která je přítomna kdekoliv v prostoru, zejména tam, kde je život a hmota. Na každém místě je přesně tolik energie, kolik je potřeba. Další vědecká definice říká, že „energii nelze získat, ani zničit, pouze se jedna forma energie mění v jinou formu“. Zkrátka ve Vaší zahradě je tolik energie, kolik potřebujete. Nenechte se oklamat obchodními triky. Pokud se zaměříme třeba na energii Slunce, pak na každý metr čtvereční zahrady dopadá necelý 1 kilowatt ve formě slunečního záření. A tato energie se neztrácí. Proměňuje se například do narůstající biomasy (pokud neinvestujeme energii do její likvidace neustálým sekáním). A jak už příroda všechno zařídila moudře, na podzim tato biomasa dozrává a usychá připravená ke sklizni.

Leoš považuje za dobré řešení pro budoucnost vedle solárních panelů instalovat v domě malou kogenerační jednotku, která bude v zimních měsících vyrábět elektřinu z biomasy a přitom dodá dostatek tepla pro celý dům. Ve velkých elektrárnách často teplo, které je produkováno společně s elektrickou energií, přichází nazmar. Leoš uvažuje o stavbě z přírodních materiálů, která by byla založena nad sklepními prostorami s proudícím vzduchem, nasávaným zemními kanály z celé zahrady. Takové řešení by do značné míry stabilizovalo teplotu domu během roku a zároveň by neustále obnovovalo vnitřní prostředí a nabíjelo je pozitivními energiemi, jejichž definice teprve hledáme. 

Proč to ještě neděláme? Velcí výrobci energií a ani stát, který má v centrální výrobě energie akciové podíly, z obchodních důvodů tato soběstačná řešení nepodporují. Ale jednou z výhod našeho kapitalistického systému je princip nabídky a poptávky. Kde je poptávka, tam je nabídka. Chcete to? Tak se nestyďte a ptejte se :-)