Malý, ale šikovný - zase dům naruby.

Svoji práci architekta v oblasti přírodního bydlení zaměřuji na tvorbu malých, ale šikovných domů. Snaha o minimalizaci domu mě dovedla k myšlence domu naruby. Domu, který má více aktivit na prostorných terasách po svém obvodu, než uvnitř. Je to logické. Kolem jednoho vnitřního prostoru jsou čtyři stěny, které jsou zároveň součástí čtyř vnějších prostorů zahrady, přilehlých k domu, které může stavba zcela jednoduše a levně začlenit, vybavit a obsloužit. Je zřejmé, že v naší zemi, kde platí pranostiky typu: „březen za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“ a „studený máj v stodole ráj“ není možné vnější prostory užívat celoročně. Zároveň nám ale pomalu dochází, že věčné setrvávání ve vnitřních prostorech je nezdravé. Například fenomén lesních školek prokázal, že celodenní pobyt na čerstvém vzduchu za každého počasí prospívá zdraví i osobnímu rozvoji.

Celý Vesmír žije v cyklech, jenom člověk si vymyslel žárovku a zimní pneumatiku a dělá, že se ho to netýká :-) Přitom zvláště na podzim a na jaře cítíme únavu a očekávání změny, která nenastává. A tak uvědomění toho, že v létě můžeme mít velký prostor, který vůbec nemusí být obestavěný a v zimě nám naopak stačí křeslo u kamen, vede nakonec k dosažitelnosti a přirozené kráse bydlení v přírodní zahradě.
Dům naruby je koncept malého domu pro jednoho, dva až čtyři lidi s jednoduše navrženým jednoduchým půdorysem, který bývá v přízemí volný a otevřený. Často spojuje dohromady obytné prostory s kuchyní a jídelnou, v patře pak mohou být malé pokoje. Důležitá je krytá terasa, která je navržena vždy kolem celého domu. Není třeba se bát, že by zastřešená terasa dům příliš zastínila. Ranní a večerní východní a západní slunce je nízké a pod střechou terasy do domu snadno dosvítí. Na jižní straně bychom vždycky měli mít přesah střechy. Sluníčko se totiž během roku chová moudře: v zimě je i v poledne u nás docela nízko nad horizontem a tak sluneční paprsky dosáhnou oknem hluboko do interieru. V létě naopak slunce stoupá vysoko a před poledním žárem se potřebujeme chránit. Je možné vypočítat ideální přesah střechy tak, aby v zimě v poledne sluníčko dosáhlo až k zadní stěně obytné místnosti a v létě naopak aby se v poledne zastavilo na prahu francouzského okna do zahrady a do místnosti už nevstoupilo.

S terasou kolem celého domu máme velmi dobré zkušenosti. V létě, kdy terasu používáme nejčastěji, svítí totiž ráno sluníčko ze severovýchodu a večer zase ze severozápadu, takže i severní terasa bývá prosluněná. Navíc se ukazuje, že díky proudění větru, blahodárnému stínu stromů, různé orientaci domu, všetečným pohledům anebo třeba noční aktivitě sousedů nikdy nevíte, kdy vám bude ve které části terasy nejlépe.

A co všechno můžeme ve venkovních prostorech přilehlých k domu podnikat? V blízkosti kuchyně, v dobrém stínu a s dobrým přístupem na zahradu si vybudujte letní kuchyni.  Ať je letní kuchyně větší, než kuchyně vnitřní, ať slouží zavařování, zpracování zahradních produktů na zimu, velkorysé přípravě ovoce a zeleniny, ať je samoobslužná, všem přístupná se snadnou údržbou a umožňuje hostit širší společnost, třeba brigádníky na dostavbu domu. Konec konců letní kuchyně může být první stavba, kterou na zahradě postavíte :-)

Další možností je letní spaní na terase v posteli, nebo třeba v hamakách. Na terase můžete mít letní dílnu, letní kancelář i letní posezení u krbu. Skvělá je pracovní linka pro zahradníky, ve které místo nádobí máme květníčky, semínka, čištění a sušení plodů a nářadí na zahradu. Další možností je letní koupelna nebo sprcha včetně příruční šatny. Vynikající možností je takzvaný chladník, který zřizujeme na severní straně, nejlépe ve stínu pergoly, porostlé zelení nebo pod vzrostlými stromy. Mohou zde být ve stínu uložené chladivé nádrže s dešťovou vodou nachytanou ze střechy. Severní stinná strana nám poskytne útočiště před letním žárem a navíc můžeme větráním domu do chladníku v letních měsících ochlazovat celý dům.


Na co jsem ještě zapomněl? Na tradiční venkovní kadibudku, může být na terase, ale já bych si ji raději dal ke kompostu. Kadění je hodně individuální záležitost. K tomu se ještě vrátíme v kapitole o vodě :-)