Ohnivé srdce domu.

Ilustrace Anežka Bauer Hájková
Každý z nás máme vzpomínku na chvíle, kdy jsme zcela zapomněli na okolní svět dokonale zaujati zíráním do ohně, pozorováním měňavých plamenů, červených uhlíků a hoření dřeva, nebo jiného materiálu, který v ohni proměňoval svoji podstatu.

Pokud zrovna nehořel Váš dům, byly to nejspíš chvíle pohody, odevzdání, pochopení, meditace ale zároveň vzrušení, naděje, tepla a lásky. Kolik obrazů rodinné pohody, domova, útočiště, pokoje, odpočinku v našem světě se vztahuje k ohni v krbu nebo ke kamnům?

Oheň hřeje, otevírá srdce, vytváří pocit bezpečí, upravuje jídlo, ohřívá dům, vaří čaj, připravuje horkou lázeň, vypráví pohádky, spaluje co bylo, spojuje, proměňuje, ukazuje pravdu. Živel ohně nemůže v domě v našich klimatických podmínkách chybět. V angličtině se řekne krb „hearth“ a slovo „heart“ znamená srdce. A úplně nejlepší je, vytvořit si zdroj tepla a ohně v domě přesně podle těch nejkrásnějších představ, které se nám při snění o ohnivém srdci domu vybaví :-)

Postavte si pořádná kamna rovnou uprostřed domu tak, aby se dalo sedět kolem nich i na lavici u nich, abyste mohli hledět do ohně nebo se opírat o sálající stěnu kamen, na kamnech ležet, na kamnech sušit. Ať jsou kamna pýchou a dominantou vašeho domu, aťsi zabírají místo, bez kamen by bylo ouvej :-) Dokonce znám případ, kdy jsou kamna dobře vidět v pokoji zprostředka zahrady. Tak to je tedy kompozice: zahrada, dům, oheň v kamnech...

Pokud budete budovat malý, kompaktní, dobře zateplený dům, budou vám k jeho vytopení jedna pořádná kamna stačit. K tomu, aby to fungovalo, je potřeba si uvědomit několik věcí. Za prvé: nejsou kamna jako kamna. Udělejme si nejprve v češtině pořádek. První obrázek, který se nám vybaví, když řekneme kamna budou pravděpodobně nějaká kamna, která máme na chalupě nebo chatě po rodičích, nebo po babičce, nejspíše Klubky nebo Petry. 

To jsou kamna na uhlí a na dřevo, která mají šamotové vyložení, malou plotýnku a pokud možno dlouhou plechovou rouru do komína, jejíž délka přímo souvisí s účinností kamen. Tak taková kamna na mysli nemám. Mladším bratrem takových kamen jsou kamna krbová, s pěkným okénkem, s žebrováním, někdy s akumulačními kachli nebo dvojitým pláštěm, to jsou kamna luxusnější, která jsou pěkná, ohněm zdobí dům a topí stejně dobře, ale ani taková nemám na mysli. Nemám na mysli ani krb ani krbovou vložku. Krb totiž v principu vyčerpá do komína tolik tepla, kolik ho vyrobí. Krbová vložka s průduchy nám může pomoci rychle vytopit horní patro rekreačního objektu, který vychladl za dobu naší nepřítomnosti (pokud máme to štěstí, že je krb v patře dolním :-)

Pojďme ještě chvilku hrát hru „samá voda – přihořívá –hoří“ pojďme ještě vzpomenout dalších fenomenálních domácích topidel, která všechna můžeme doma mít a jejichž dva zástupce dokonce vřele doporučuji do domu umístit. Je to pec a pak ještě sporák na dřevo. Nejprve pozor. To, co si představíte pod pojmem pec je totiž sporák: Kachle, pořádná černá plotna, pod ní dvířka, malé ohniště a bokem kobka s troubou, pěkně s římsou navrch. Tak to je sporák. Sporák slouží k vaření a k pečení. Plotna je hodně horká a trochu se na ní pálí prach a žhaví vzduch. Teplo ze sporáku není úplně komfortní, i když může být obložený akumulačními a sálavými kachly. Ale v naší hře pořád jenom přihořívá. K vytápění kuchyně ano, ale k vytápění domu sporák ideální není. 

Takž kdo je na řadě? Pec! Pec je přesně to, co naleznete v pizzerii až tam půjdete v neděli na oběd... Zaklenutý prostor, který se roztopí uvnitř naloženým dřevem a když dřevo vyhoří, popel se vymete a dovnitř se sází pizza, chleba, buchty, maso, zkrátka cokoliv co potřebujeme upéci. Dobře zaizolovaná a dobře roztopená pec peče celé odpoledne. Uvnitř se drží teplo, protože komín je u ústí pece, mimo uzavřený prostor sálavého pečení. Taková pec může být samostatnou součástí větších kamen, v historických chalupách se stavěla vedle sporáku a dalo se na ní ležet. Anebo může stát venku v zahradě pod střechou a třeba i na dešti. Občas se staví větší dílo někde uprostřed vsi a osadníci mohou péci společně. To je koneckonců to nejlepší, co se dá dělat, když už se jednou pec roztopí a peče a peče J

V naší hře na „hoří!“ pec taky jenom přihořívá. Dáte se poddat? Tak já to vím. Ve filozofii našeho přírodního stavitelství jsou oním „Hoří!“ - ohnivým srdcem domu těžká akumulační kamna na dřevo. Že je neznáte a že je na chalupě nemáte? No z naší historie asi nejblíže jsou našemu řešení podobná velká kachlová kamna v rohu světnice. Ale naše kamna si vzaly ze všeho to nejlepší: z krbové vložky mají pěkná prosklená dvířka pěkně do obytného prostoru. Ze starého dobrého zápecí mají horní plochu určenou k ležení, vyztuženou speciálními žáruvzdornými panely. Kachle, kachle také mohou mít… a hlavně - jsou hodně veliká. Podle velikosti domu, který vytápějí, potřebují ohřát zhruba dvě až tři tuny materiálu, který pak sálá teplo do prostoru. Zkrátka pohádka.

Ohniště takových kamen nemá rošt. Vzduch se přisává otvory kolem dvířek. To optimalizuje hoření a proud vzduchu umožňuje zachovat dvířka neočazená. Vzduch se nečerpá z místnosti, protože výkon akumulačních kamen by způsobil v době hoření jeho nedostatek. Přivádí se kanálem zvenčí. Ohniště je tak veliké, aby se do něj vešla dávka dřeva, která kamna rozfajruje natolik, že vydrží sálat celý den a noc. Kamna se totiž obyčejně navrhují na 24hodinový cyklus. Je to jednak kvůli tomu, abychom měli s ohněm méně práce, ale důležité je že mírně nestálá křivka teploty v domě kopíruje přirozený cyklus dne a noci a je tak v jednotě s pozemským stvořením J Protože tu nemáme rošt, oheň se zapaluje odshora a hoří pomaleji a stejnoměrněji.

Za ohništěm je dvanáct nebo patnáct metrů kamnářských tahů – šikovně poskládaných tak, aby se vešly do tvaru kamen, která si přejeme. Tahy jsou vyzděné z šamotových cihel, nebo jsou to šamotové tvarovky, kterými prochází velmi horký kouř z ohniště a postupně se vychladí na něco málo přes sto stupňů. Tyto tahy jsou hlavní akumulační hmotou kamen. Abychom se o tahy nepopálili a aby bylo ochlazování pomalejší a stejnoměrné, jsou kamna obezděná cihlami nebo speciálním pláštěm, který vytváří jejich vnější líc a podobu a bývá omítaný různými druhy omítek včetně hliněných nebo může být obložený kamnářskými kachli.

Že na to jdeme složitě? Akumulační kamna mají jednu velkou výhodu. Hoření je v kamnech nastavené tak, aby probíhalo bez škrcení a regulování – naplno. Tak jak to má s ohněm být J A kamna v pohodě všechno teplo ze dřeva spolknou v poměrně krátké době jedné nebo dvou hodin hoření jedné dávky dřeva. A protože platí zákon zachování energie, tak to, co kamna spolknou, to zase pomalu vydají. Pokud máte to štěstí a můžete se na kamnech zachumlat do deky, jsou taková kamna docela teplá, ale většinou nám připadají spíš vlažná. Sálavá kamna neohřívají vzduch, jako to dělá většina topných systémů s rozvody, ale předávají teplo sáláním – tepelným zářením, tak jako to dělá sluníčko. Takové teplo je pro naše tělo nejpříjemnější, přirozené a zdravé. 

Nejsem fyzik a topenář, ale řekl bych, že pokud je zdroj tepla v srdci domu namísto abychom radiátory ohřívali vzduch podél obvodových stěn, radikálně se tím mění stavební fyzika uvnitř domu ve prospěch úspor, zdraví a přirozeného přírodního života.

Pokud se rozhodneme topit v domě takovými rodinnými kamny, musí být dům navržen tak, aby kamna sousedila se všemi místnostmi v přízemí, anebo aby alespoň do přilehlých místností dobře „viděla“. Je dobré, pokud je půdorys kompaktní a má jeden hlavní obytný prostor. Za předpokladu dobře zateplené střechy teplo do patra vždycky dorazí. Spíše ho tam bude víc, než míň. Pak není potřeba stavět kotel a rozvádět oheň po domě vodním živlem J a už nikdy si neumístím ohnivé srdce domu do kotelny ve sklepě. Leda bych tam měl taky gauč a krásné okno do zahrady. To by ale nebyl už tak docela sklep :-)