Osobní dům a rodová zahrada.


Bydlení naruby. Velká zahrada, velké terasy, malý dům.
Není jedna cesta.

"Bojem s existující realitou nic nezměníš. Chceš-li cokoliv změnit, vytvoř nový model, který učiní současný model zastaralým" - architekt Buckminster Fuller.

Svět se větví. Dnes už není možné, aby kdokoliv přicházel se svojí pravdou jako universálním nebo jediným správným řešením. To rozvazuje ruce k činům. Není třeba a není ani možné čekat na to, že nám vnější svět naznačí cestu. Je třeba hledat, nacházet, učit se a konat podle svého svědomí, dělat co nám dělá radost, zkrátka jít svou cestou. Pokud se nebudeme chovat agresivně a nutit svoje pravdy lidem kolem sebe, nikdo nám na naší cestě nebude bránit.

Jedním z nejdůležitějších a nejpřirozenějších úkolů člověka na zemi je vedle osobního růstu a rozvoje vytvoření a rozvoj vlastního životního prostoru. Vytváření domova. Touhu a dovednost vytvořit svůj domov v sobě máme uloženou stejně jako schopnost vytvořit svoje tělo a zachovat svůj rod. Potřeba vytvořit svůj životní prostor je stejně silná jako právo na život.

Strom je krásnější než dům.

Koho oslovují filozofie návratu člověka k přírodě, jistě cítí, že k realizaci šťastného a udržitelného bydlení, k zapuštění kořenů, nestačí betonová buňka v souřadnicích čtvrti, ulice, a poschodí. Uvědomujeme si, že člověk přes veškerý civilizační rozvoj stále žije v přírodním těle, které je živeno přírodními silami a které, chtě nechtě hledá svůj domov v přírodním prostředí. Domovem přírodně smýšlejících lidí je zahrada. Dům je její přirozenou a potřebnou, nikoliv však primární součástí. Středem domova je v zahradě obytný palouček s koupacím jezírkem mezi květinovými i plodivými záhonky, stíněný v létě ovocnými stromy a zdobený v zimě huňatým vánočním smrčkem. K obytné zahradě dům tvoří zázemí ve formě prostorné terasy, propojené velkými okny s přiměřeným vnitřním prostorem, z něhož pozorujeme nejkrásnější místa zahrady, i všechny její bytosti od kamen ve chvílích pohody za nepříznivého počasí.

Zahrada zraje a roste do krásy a podoba každé rostliny je dokonalejší, než sebelepší design domu. Naproti tomu umělé struktury musíme do posledního šroubečku vybudovat z vlastní síly, musíme je udržovat, obnovovat a živit energií, za kterou platíme a kterou velice často bereme z planety bez náhrady. Naproti tomu zahrada nestárne, ale zraje, roste a plodí z přirozených přírodních sil. Pokud se
chceme realizovat v jejím vytváření a přetváření - na rozdíl od budování umělých struktur - je možné s přírodními silami moudře spolupracovat. Zasadím – li vedle domu strom, je strom nositelem krásy ve všech ročních obdobích a navíc chrání dům před větrem, horkem, požárem, je příbytkem pro hmyz, ptáky, zvířata i děti, plodí plody nebo léčivé květy, může být zdrojem dřeva na topení a na stavbu domu a lze s ním dokonale spolupracovat při vytváření nejjednodušší zelené střechy. Zkrátka, nač hledat ideální design pro dům v zahradě? Umístím – li dveře, okna a terasu na správné místo, pracuji-li s přírodním materiálem - nejlépe z vlastní zahrady a vedle domu zasadím strom, nač potom ještě dlouze hledat stále nový a nevídaný design domu?

Osobní dům a rodová zahrada.

Ve svojí praxi jsem vyprojektoval řadu rodinných domů. Půdorys rodinného domu je vzorec ideální rodiny o dvou rodičích a dvou až třech dětech, který vyhovuje životní fázi „výchova malých dětí v rodinném hnízdě“. Tato fáze života, která bývá velmi krásná pro rodiče i děti však netrvá déle než 18 let. Statisticky je její trvání ještě kratší: ve většině rodin přináší život zásadní změny průměrně po 7 letech. Tradiční vzorec rodinného života v rodinném domě s obývákem, kuchyní, ložnicí rodičů a dětskými pokoji je však zabetonovaný v půdorysech rodinného domu, postaveného podle současných požadavků na stabilitu konstrukcí a požární odolnost při nezanedbané údržbě na 300 let.

Lidské vztahy, které se odehrávají v našem životním prostoru, jsou nepochybně jedním z nejdůležitějších aspektů, které určují typologii i kvalitu bydlení. Je mi 53 let a pokud se podívám zpět a budu hodnotit, jak bych v které etapě nejraději bydlel, pak je paleta mých ideálních potřeb daleko rozmanitější, než možnosti, které nabízí nejlepší rodinný dům. Klíč není ani ve velikosti domu ani v nabízeném pohodlí.

Na nejranější věk si nepamatuji, ale řekl bych, že mi nezáleželo tolik na řešení prostoru jako spíš na blízkosti rodičů. Období, které si už pamatuji lépe je období her v zahradě dejme tomu od tří let do první třídy. Zde jsem potřeboval především svůj bezpečný, soukromý vnější prostor s možností uchýlit se v případě potřeby do prostoru svých rodičů. Ve dne zahrada, v noci maminčina postel, raději než v ložnici rodičů bych ale hledal „pelíšek“ v samotném středu domu. Když jsem začal chodit do školy (tehdy to bylo v absolutně bezpečném prostrou vesnice v osmdesátých letech minulého století), stavěl jsem od rána do večera domečky. V lese z větví, u potoka z hlíny a kamení, na poli z nesklizených slaměných balíků. Nejraději bych v těchto výtvorech bydlel na stálo. Kéž bychom měli tak velkou zahradu, abych někde v koutě mohl mít svůj domeček, kde bych se mohl věnovat svým hrám a výzkumům bez dozoru rodičů, kteří se z nějakého důvodu snažili ochránit mě před všemi druhy zkušeností.

Období školní docházky bylo obdobím mapování lidských možností: jak daleko dočůrám? Jak široký potok nebo oheň přeskočím? Jak tenký led mě udrží, kolik kluků přeperu, dá se přeskočit ze stromu na strom a čím se liší kluci od holek? Tehdy už jsem nutně potřeboval svůj malý dům. A taky svoji malou zahradu.
V období studií jsem byl často o samotě a samotu jsem potřeboval i k regeneraci po zážitcích z vyšší úrovně mapování lidských možností všeho druhu, školních i osobních, které ke studentskému věku patří. Namísto pendlování mezi studentskou kolejí a domem mých rodičů na venkově jsem potřeboval malou buňku v malé zahrádce nedaleko školy a blízko svých přátel. Společné bydlení na koleji vzhledem k vysoké noční aktivitě studentů bylo pro mě obdobím nedostatku spánku a strádání z nedostatku soukromí. Takovou osobní buňku na bydlení bych dobře využil i v období počátku praxe a dospělosti.

Život v rodinném domě jsem docenil v období, kdy jsme se ženou přivedli na svět naše děti. Vzhledem k tomu, že jsme neměli na vlastní dům peníze a žili jsme v rodinném domu u maminky, bylo toto období dočasné. Neměl jsem svůj prostor, svoje hospodářství, ani svůj život. V kterém rodinném domě má tatínek svůj pokoj? A na co vlastně, když je skoro pořád v práci :-)

Dnes naše rodina už nežije pohromadě a rodinný dům je poloprázdný. A já znovu sním o tom malém domečku s pracovnou a místem pro relaxaci na prahu malé osobní zahrádky. Ideálně nedaleko mých dětí a jejich rodin, mojí ženy i mojí přítelkyně. Strom života se rozvětvuje.

Jakou roli v mých potřebách hrál rodinný dům? Nepříliš kladnou, ani příliš důležitou. Sním nikoliv o rodinném domě, ale o ekovesničce, rodové osadě, bydlení s dobrými sousedy ve velkých rodových zahradách a malých flexibilních domech – bungalovech, které lze snadno a levně stavět bez zadlužení.

Takové malé domy nevytvářejí vnitřní svět. Naopak, za denními potřebami, za svými blízkými procházíme zahradou, vnějším přírodním prostředím, které je uzdravující a vždycky živější, než prostředí vnitřní. Ano, do kuchyně i pokoje svojí ženy i do pokoje svých dětí i na záchod půjdu venkem, nikoliv po schodišti nebo chodbou. Věřte mi, že ten, kdo chodí venkem, zůstává živ a zdráv lépe než ten, kdo chodí vnitřkem. Je to levnější a zdravější.

Pod pojmem „osobní dům“ tedy rozumím jednoduchý bungalov pro jednoho až tři nebo dočasně čtyři lidi (rodiče a malé děti) který lze rychle, jednoduše a levně postavit na dobrém místě zahrady. Podle toho, jak roste strom života, rodina pak staví v zahradě další podobné domečky, které si může dovolit každý z nás a v případě životních změn - které vždycky přijdou – lze takový malý domeček proměnit z rodinného hnízda na šicí dílnu, tatínkův atelier, vejminek pro rodiče, domek pro děti, nebo třeba krámek či lesní školku bez jakýchkoliv stavebních úprav.

Oikos znamená dům i zahrada

V tomto okamžiku praktický člověk namítne: a to budeš v době energetické krize vytápět každý domeček zvlášť? Odpoveď: 1. Ano, 2. Co je energetická krize? Každá krize je jenom konec starých a začátek nových pořádků. Nechte si prosím moje mínění v klidu vysvětlit:

Kdo je schopen bydle ve vlastním domečku, je schopen udržovat si v něm vlastní oheň. A pokud jsou domečky naší širší rodiny a rodu v řádné permakulturní zahradě o ideální výměře 1hA, potom dopadá na zahradu v každém okamžiku v průměru deset tisíc kilowatt sluneční energie.  Námitka: kolem vánoc je sluneční energie pouze zlomek, k vytopení domu to nestačí a elektřinu neumíme dlouhodobě uskladnit. Odpověď: ale to není pravda, nikdy nikdo nevynalezne lepší sluneční elektrárnu s voňavými bateriemi, než je náš milý strom a jeho dřevo, které sluneční energii dokonale vstřebává včetně široké palety blahodárných vedlejších účinků. A topit dřevem v kamnech...  Kdo touží po bydlení v přírodní zahradě... :-) A kdo neumí udržovat vlastní oheň, nechť se na zimu uchýlí k mamince, co je na tom špatného?

Řecké slovo „oikos“, které je základem slova ekonomie i ekologie má tento celistvý překlad: rodina, dům, zahrada, domácnost, hospodářství.  Chceme – li uvažovat ekonomicky, musíme uvažovat vždy o nějakém rovnovážném celku, který energii nejen spotřebovává ale také vyrábí. Pokud budu jako hospodář počítat nejen ztráty domu, ale také energetické příjmy pořádné hospodářské zahrady, pak mi přijde technokratická honba za drahými technologiemi a domy bez spotřeby tepla v zahradě s okamžitým energetickým příjmem 10.000kW téměř malicherná. Skoro bych řekl, že je to nějaký obchodní trik.

K vytápění osobních domů rozhodně nepotřebuji celý hektar. Stačí část hektarové zahrady. Pokud budu topit dřevem v nízkoenergetickém rodinném domě, spálím 10m3 dřeva za zimu. To je asi tak 5 stromů. Pokud budu topit v malém nízkoenergetickém domě, spálím 6m3 za zimu. Pokud budu topit dřevem v osobním nízkoenergetickém domě, spálím 4m3 za zimu. Pokud budu topit ve třech osobních domech, spálím tedy o jeden strom víc, než v domě rodinném, ale vytvořil jsem velmi zajímavou strukturu pro bydlení širší rodiny v přírodě. Zmíněných 10 000kW je zde jenom údaj pro uvědomění čtenáře, že čekání na nové technologie je bezva, ale jde to i jinak. Sluneční energie se ukládá do růstu živých organismů. Bydlení v bungalovech člověka přiblíží lidi víc přírodě, kam člověk patří. Stavění bungalovů je maximálně flexibilní z hlediska užitku a zanechá menší ekologickou stopu, než jeden rodinný dům, protože k jejich postupné stavbě nebude potřeba tolik společenské intervence (mechanizace, energie, prefabrikáty, doprava, půjčky a jejich splácení v dvojnásobném množství odvedené práce, přirážky, obchodní sítě a budování firem a zázemí dodavatelů apod).


Čtyři živly v domě i zahradě.

Pokud si povídáme o ohni, je řeč o jednom ze čtyř živlů, které nemohou v domě a zahradě chybět, neboť jsou v poetickém slova smyslu podstatou existence všech forem. Pojďme se podívat na živly Ohně, Vzduchu, Vody a Země v našem Ekosystému. Oheň spojuje zahradu a dům právě v ohledu tepla. Nejde jen o topení, jde o společenství lidí, „rodinný krb“ bytí kolem ohně. Ohniště by mělo být středem zahrady i domu stejně jako je černá díra středem galaxie. Zahrada roste, aby poskytla biomasu pro teplo domova. Nemáme tu mnoho prostoru na kapitolu o topení v permakulturním domě. Krátce proto zmíním pro mě nejpříjemnější řešení – topení „těžkými akumulačními kamny na dřevo“. Uprostřed domu stojí malý „dům ohně“: velká kamna s biotopeništěm a metry šamotových tahů, které akumulují teplo ze spalovaného dříví. Tato kamna jsou vypočítána tak, aby dřevo, jímž naplníme ohniště, bez dalšího přikládání dokonale vyhořelo za vysoké teploty a odevzdalo svoji energii efektivně akumulační mase kamen, která pak hřeje dům z jeho středu komfortním sálavým teplem následujících 24 hodin. Sálavé teplo podobné slunečním paprskům prozařuje dům z jeho středu. Neohříváme tedy přímo obvodové stěny a okna, jako je tomu u radiátorů ústředního topení. Tento způsob topení nás také přivede k dobře zateplenému a menšímu a kompaktnímu domu bez chodeb a vzdálených místností. Do podkroví pod dobře izolovanou střechou dorazí tepla habaděj, protože teplo stoupá vzhůru. A sálavé teplo neohřívá hlavně vzduch, ale předměty v prostoru. Ohřívá jednu polovinu Vašeho těla, obrácenou ke kamnům a nutí tak Váš krevní oběh k činnosti, stejně jako to dělalo sluníčko a oheň našim předkům. Je to zdravé a oživující.

Vzduch

Jsem architekt a vidím živel vzduchu jako dýchání, sdílení a tvorbu prostoru zahrady společně pro všechny živé prvky tohoto biotopu, jehož je člověk neoddělitelnou součástí a středem. A je tu zase především strom, který formuje prostor zahrady, chrání před větrem, tvoří krajinu a poskytuje materiál pro tvorbu staveb, jimiž tvoříme prostor. Živel vzduchu je tedy živlem prostorotvorným - jde tu o správné umístění všech věcí, o vytvoření vhodných a harmonický prostorů a míst, které spolu navzájem komunikují podle potřeb člověka, zvířat, i rostlin.

Nesmírně důležité je, aby dům „nezasedl“ nejkrásnější místo zahrady, ale aby tento střed zůstal volný a dům byl spíše jeho partnerem a pozorovatelnou. S živlem vzduchu souvisí promyšlená práce s okny. Doporučuji dobře umístěné malé i velké prosklené plochy, které vás dobře spojí se zahradou a umožní neustálé plodivé vědomé spojení člověka se vším, co je na zahradě živé. Děti a příbuzní na zahradě, pes, vaše zelenina, ovoce i květiny by měly být součástí Vašeho bydlení nejlépe pomocí pořádných luxusních oken.

Voda

Samozřejmostí permakulturního domu je třídění odpadních vod, vlastní zdroj vody, využívání dešťové vody, zahradní jezírka, a další vodní prvky v domě i v zahradě, které poskytují široký prostor pro fantazii i tvůrčí relaxaci. Práce s vodou je kapitola sama pro sebe. V tomto odstavci chci připomenout důležitou skutečnost: hnojení vlastními exkrementy je nezbytnou součástí přírodní harmonie biotopu Vaší zahrady, neboť tato h(n)ojivá spolupráce má skrze konzumaci hnojených plodin pro naše tělo autopatické léčivé účinky. Tak, jako my pečujeme o zahradu, aby nám poskytovala chutné plody, tak i zahrada pečuje o naše zdraví, aby mohla chutné plody přijímat od nás. To věděl každý hospodář na kadibudce a každá babička, když chrstla lavor vody po umytí nohou do bylinek na zápraží. Příroda nebojuje. Spolupracuje.

Země

Živel země v domě a zahradě je všechno, co není oheň, vzduch anebo voda, všechno, co je pevné. A to není málo. Pojďme se společně podívat na konstrukci domnu z hlediska materiálů a možností, které nám poskytuje zahrada:

Stav jako jíš
         
Český přírodní dům, tak jak se jeho projektování věnuje komunita architektů, projektantů a stavitelů přírodních staveb je převážně dřevostavba zateplená přírodními materiály, jako jsou sláma, len, konopí, vlna a podobně. Používáme hliněné omítky, příčky z nepálených cihel a snažíme se dvojitou betonovou armovanou desku vycpanou polystyrenem pod podlahou přízemí nahradit čistějším a jednodušším řešením. Nemohu v tomto prostrou uvést všechny dostupné přírodní technologie a potěšit tak všechny svoje přátele, kteří tyto technologie do našeho prostředí zavádějí díky vlastnímu přesvědčení a odvaze často proti tlaku předpisů, zvyklostí a různých lobby.

Český přírodní dům je inteligentní, kultivovaná a moderní stavba, která se nebojí současných technologií a vyhovuje náročným předpisům. Základy oboru už byly položeny a jsou rozšiřovány tvůrčím, zdravým, harmonickým a legálním způsobem. Dovolím si však pojednat o domě, který navrhuji pro sebe a který bude ještě trošičku blíže k přírodě, protože na vlastní stavbě nemusím dodržovat lege artis českého stavebnictví a mohu experimentovat.

Návrh mého domu vychází z možností a zdrojů zahrady. Pravděpodobně budu stavět kruhový dům, postavený na základech z rovnaného kamení. K budování základu nebudu používat beton, ani jiné pojivo, Základy tak nebudou dokonale pevné, na druhou stranu skládané kamení nemůže nasávat do sebe vlhkost, ani nevede dobře teplo. Pokud dojde k pohybům v základech, dřevěná stavba se dobře přizpůsobí, neboť se sama o sobě během času dotvarovává. Zateplenou konstrukci kruhového domu provedu z kmenů mladých stromů, z prořezávek zahrady. Kulatinky o průměru do 10cm a délce do 3 metrů, které uzvedne i dítě poskytují dostatečný materiál  ke stavbě malé přízemní jednoprostorové stavby. Stěny postavím jako košík z kmínků, svázaných do kříže podobně jako se staví jurta. Stejně tak provedu střechu, její konstrukce bude dvojitá, kulatinky budou do sebe zaklesnuty v principu reciproční konstrukce. Do stěn mezi vnější a vnitřní konstrukci pak nacpu balíky slámy nebo slámu samotnou a zaomítám hlínou zvenčí i zevnitř. Použiji dobrá okna, dobrý komín a dobrá kamna. Jako střešní krytinu použiji šindel z recyklovaného dřeva. Bude strmá, aby nezatékalo.  Mezi vnější a vnitřní konstrukci střechy nacpu seno, do kterého mohu uložit jablka na zimu. Nejméně jednou za dva roky seno ve střešním prostoru vyměním a opravím střechu, pokud bude zatékat. Během času provizorní šindel vyměním za pravý, který se naučím sám vyrábět z vlastních zdrojů. Předpokládané náklady na tento dům kromě práce předpokládám 200tis.Kč. Je to nejjednodušší a nejmenší možné řešení, které vychází ze zdrojů zahrady.

Dům naruby

Domek, který jsem popsal, by sám o sobě těžko uspokojil všechny požadavky na celoživotní bydlení a pohodlný život v permakulturní zahradě. Nepochybně k němu dostavím ještě atelier a malou nezateplenou hospodářskou budovu. Další členové rodu se připojí se svými stavbami. Co je však nejdůležitější - ještě před zahájením stavby postavím v bezprostřední blízkosti přístřešek, ve kterém vybuduji letní kuchyni a jídelnu, letní spaní a koupelnu a letní pracovnu. Tento přístřešek o velikosti podobné domu, připojím k zamýšlené stavbě. A tak mohu alespoň polovinu roku bydlet nejen vevnitř a venku, ale také na kryté terase – na okraji mezi stavbou a zahradou. A tu zaznívá permakulturní pravidlo o síle okrajových efektů – tam, kde se potkávají dva ekosystémy – a zde je to zahrada a dům je nejvyšší síla, efektivita, pohyb a život.

Doporučuji udělat krytou terasu nejlépe kolem dokola přírodního domu. Pokud je dům malý, třeba o jedné prostoře, s podkrovím na spaní a malým příslušenstvím, získáte krytými terasami další 4 místnosti otevřené do vnějšího prostředí kolem domu. Na východ udělejte meditační snídaňové zápraží s malou relaxační zahradou. Na jih pak bude terasa pro slunění v chladnějších měsících, která propojí střed zahrady s hlavním obytným prostorem. Přesah střechy nad okny jižní fasády je vždy potřeba navrhnout tak, aby letní sluníčko v poledne do domu nesvítilo, naopak zimní slunce aby svými paprsky dosáhlo hluboko dovnitř domu. Sluníčko s tímto záměrem rádo a ochotně spolupracuje. Západní terasu je možné věnovat umístění venkovní dílny, kde mohu pracovat se dřevem, nebo dělat zahradnické práce, když prší.. A když je hezky, rozložím stoly i nářadí na sluníčku a nijak se neomezuji rozměry dílny.

A severní terasa...

Severní terasa může být jádrem přírodního bydlení v našich podmínkách. Severní terasa má totiž tyto výhody: 1. V létě je na ní i v poledne skutečný stín a je zde nejlepší možnost uchování chladu v horkých měsících (horka poslední dobou přibývá). 2. Na severní terasu svítí ráno východní a odpoledne západní slunce. 3. Severní terasa dobře chrání dům i vstup do domu v zimních měsících především také díky možnosti vystavění závětrných stěn z uskladněného dřeva na topení. 4. Severní terasa nikdy nezastíní dům. Od oken na sever nikdy neočekáváme proslunění a tak terasa nebere domu světlo ani při největších rozměrech.

Na terasách a na zápraží Vašeho domu zažijete ty nejkrásnější chvíle bydlení. Investujete – li prostředky do vybudování venkovních zastřešených obytných teras, které vycházejí 5x levněji než zateplené vnitřní prostoru domu, vytvoříte zdravé a velkorysé prostory pro život, který se odehrává v přírodních cyklech: v létě žijete extenzivně a aktivně ve vnějším prostoru, na zimu pak zpomalíte, stáhnete se dovnitř ke kamnům a věnujete se více mentální práci, plánování a podobně.

Je přírodní dům levnější?

Jak se to vezme. Dodavatelská cena přírodních domů (cena „na klíč“) vychází dráž, než cena domů postavených klasickými metodami. Je to dáno zvýšenou měrou ruční práce při zpracování přírodních materiálů. Nicméně snížení ceny domů můžeme dosáhnout těmito cestami:

1. Zmenšením kubatury zateplené části. Jak již bylo naznačeno, bydlíme-li rádi v zahradě a milujeme-li venkovní obytné struktury na terasách a nemáme-li potřebu stavět nákladné rodinné domy, může být obestavěný prostor zateplené vnitřní části domu docela malý. Může být 30-60m2 namísto 90-150m2.

2. Stavěním z materiálů získaných alternativní cestou. Dobrý hospodář jistě ví, co těmito slovy zamýšlím: kdo chodí nakupovat do stavebnin a zaměstnává stavební firmu, musí počítat s tím, že cena materiálu je polovinou ceny domu. Všechno je jinak, pokud dokážete čerpat z druhé ruky, ze zdrojů zahrady a z alternativních zdrojů. Jsou tu příklady, kdy stavebníci sehnali z přírodních zdrojů nebo recyklací všechno kromě hřebíků.

3. Svépomoc. Přírodní stavitelství nepoužívá materiály poškozující zdraví, práce s přírodními materiály je naopak zdravá jako sport i jako relaxace pro celou rodinu a proto si můžete ze stavění udělat hobby i kratochvíli, která přinese hmatatelné hospodářské výsledky...

Zkrátka při navrhování permakulturního domu navrhujeme vždy nejprve zahradu. Potom umístíme dům s vnitřními dispozicemi. A abych řekl pravdu, nejvíce pozornosti a času nakonec věnujeme navrhování teras, jejich spojení se zahradou a jejich zařízení, vybavení a zastřešení, venkovním kuchyním, koupelnám, ložnicím i pracovnám. To je umění, které u nás nemá školu ani tradici a které nepochybně čeká zajímavá budoucnost :-)