Tanec se Zemí

celostní tvorba přírodního prostoru

Je otázka, jestli si lidé vybírají pozemek, nebo jestli si pozemek vybírá lidi :-) Někdy říkám, že najít pozemek je jako najít životního partnera, nějak se to musí stát, je to příběh, který se moc nedá naplánovat. Ani u partnerů nevíme, kdo za to může. Nejspíše je přitažlivost vzájemná.




Pokud porovnáme stáří a příběh pozemku, který je autentickým, neoddělitelným kouskem planety, se stářím a příběhem člověka, jež na pozemek přichází, musíme se sklonit před geologickým a historickým věkem místa a jeho geniem loci.

Každé místo, ať je dnes čímkoliv, bylo původně čistým přírodním prostorem, na který miliony a miliardy let působily vesmírné i pozemské živly, kam svítilo slunce, kde rostl les, proudila voda, foukal vítr, kde žila zvířata a v poslední velmi krátké době hospodařili lidé. Každé místo má svou tvář, svůj život, svoji paměť a domnívám se, že skrze jednotu planety se vším životem i s námi, má místo také svůj sen. A lidé, kteří přicházejí, mají šanci napomoci jeho realizaci.

K hledání vize soužití člověka s přírodou přistupujeme s nejvyšší úctou. Uvědomujeme si, že sen sní celá planeta a že místo, které si Vás přitáhlo má právě teď svoji zesílenou a velmi, velmi moudrou vizi, na kterou rezonujeme právě proto, že sem přicházíme.

Abychom dokázali snít společně se Zemí a správně spatřit řešení prostoru, ke kterému nás místo inspiruje, scházíme se na místě na dva nebo na tři dny v malé skupince lidí – architekti, projektanti, psychologové, geomanti, vlastníci a jejich blízcí a společně tančíme „Tanec se Zemí“.

Jak takový tanec vypadá? Především je to společný skupinový prožitek místa a všech jeho součástí, živlů, viditelných i neviditelných bytostí, vzpomínek, přírodních i lidských sil a záměrů a snů, které se v prostoru dotvářejí a přeskupují v okamžiku tvůrčího setkání. Jde tu o kombinaci geomantických postupů, šamanských i přirozených praktik s metodami dnešní psychologie.

Máme v rukávu řadu cvičení na zostřené vnímání prostoru, spojení se zemí, propojení v kruhu, intuitivní komunikaci, přijímání vize apod. Zároveň se tu otvírá příběh, ve kterém každý účastník nachází svoji roli a svoji hladinu vnímání. Celý proces je neuchopitelný jedním člověkem a zároveň jej neprožívají jenom lidští účastníci. Vzniká tu universální tvůrčí bytost, která nás všechny přesahuje.

Sedím teď u počítače v březnovém pošmournu v dobře vytopené místnosti a sám za sebe tento proces nemohu obsáhnout ani popsat. Těším se na Jaro, až se znovu vrátí tvůrčí síla do přírodních prostor a bude zase příjemné teplo pro naši práci v terénu. Na místě obyčejně hraji roli architekta (to se může změnit :-)  a tak se budu v tomto článku věnovat této roli.

Úkolem architekta v procesu je podporovat - řekněme - krystalizaci – postupný vznik obrazu, zachycení vize do grafického plánu. Obyčejně se s ostatními účastníky střídáme ve štafetě cvičení na různé téma (nevím, jak nejlépe jednotlivé tvůrčí kroky nazvat). Z hlediska mojí role před zahájením shromáždíme informace o historii, o záměru, o regulativech územního plánu, podzemních sítích a podobně. Pak pobízím účastníky, aby vnímali prostor z různých úhlů pohledu, například podle živlů z hlediska živlu země (tvar pozemku, zdroje materiálu apod.), živlu vody (vlhká a suchá místa, emoce, energie a pohyby v prostoru apod.), živlu vzduchu (vítr, pohledové osy, pojmenování hranic apod.). Z hlediska Ohně pak jde o všechno živé, o člověka, sluníčko a orientaci ke světovým stranám o hlavně náš SEN. Po pravdě jde o libovolně mnoho vjemů, nápadů a možností.

Kdykoliv je to vhodné, kreslíme na místě různé mapy, ať už jsou fantazijní, emoční, zobrazují nějaké části nebo hladiny celkového řešení (energie zahrady, vlivy různých sil, členění prostoru apod.). Tyto mapy zakreslujeme na průsvitný papír v jednotném měřítku a nakonec je přes sebe přeložíme a jako zázrakem nám vyvstane nový komplexní obraz řešení prostoru, zahrady, cest i umístění staveb, vodních prvků, stromů  a dalších návrhů v prostoru.

Nezmiňuji metody svých kolegyň a kolegů, které jsou ještě zajímavější. Výhodou společného Tance se Zemí je vznik jasného plánu - kolektivního, z prostoru převzatého a Zemí potvrzeného řešení, které je originální, konsenzuální a „posvěcené“. A architekta od stolu by to ani nenapadlo. Díky tomu trávíme méně času u počítače, šetříme čas a dlouhá dojednávání, přesvědčování a vysvětlování. Jde – li řešení rovnou ze Země, je to mnohem lepší, než když to ze mě :-)

Hladina "zelených sil".

Vodní živel.

Sesazení všech vrstev.

Tanec se Zemí a šamanský kruh.

Hranice území vodních, zemních a větrných
bytostí na pozemku. 

Přírodní pracovna.

V zimě to bývá drsnější.