Ž I V O T N Í P R O S T O R P R O B U D O U C N O S T

 

Životním prostorem člověka v primitivní (rozuměj prvotní, prosté, počáteční) společnosti nebylo město. Nebyl to ani hrad nebo zámek. Nebyla to dokonce ani vesnice v dnešním slova smyslu.

Nebyly tu ploty, ulice, předměstí, humna ani zahrady.

Nebyly tu žádné hranice, které by se daly zanést do mapy, žádné zóny pro bydlení, rekreaci, průmysl a zemědělství. Nebyla tu tlustá čára mezi zastavitelnou a nezastavitelnou plochou.

Člověk nebyl nebezpečný přírodě a příroda nebyla nebezpečná člověku.

Byli jsme součástí přírodního biotopu, stejně jako ostatní zvířata, rostliny, hmyz, podhoubí a vůbec všechny živly.

Byla to přirozená přírodní symbióza. Život v čisté přírodní formě.

Umíme to ještě dneska? 

Většinou ne. Civilizace člověka od přírody odděluje. Je tu hustá legislativa - od hygienických norem po stavební zákon, je tu tlustá čára hranice zastavitelnosti, oddělující lidské dílo od zbytku přírody, který je třeba před člověkem chránit. Kdo by se tomu divil?

Jsou tu však lidé, kteří se životu v přírodě zase učí. Čerpají ze zkušeností předků, přírodních kmenů, z praxe permakultury, rodových statků, přírodních zahrad, přírodního stavitelství…

A nemají to jednoduché. Zákony jsou nastavené proti nim. Nemůžete jen tak bydlet v přírodě, sázet lesy, pít vodu z potoka a nevytvářet odpadní vody. To nejde.

Ale odkud pochází život? Uvedou Zemi zase do rovnováhy spíše právníci z velkých měst nebo zahradníci z okraje společnosti?

Je tu nějaký právník – zahradník, který by s námi na tom dělal?

Je čas na přírodní zákony :-)