Tanec se Zemí

celostní tvorba přírodního prostoru

Je otázka, jestli si lidé vybírají pozemek, nebo jestli si pozemek vybírá lidi :-) Někdy říkám, že najít pozemek je jako najít životního partnera, nějak se to musí stát, je to příběh, který se moc nedá naplánovat. Stejně jako u lásky partnerů nevíme, kdo za to může. Nejspíše je přitažlivost vzájemná.

Pokud  porovnáme stáří a příběh pozemku, který je autentickým, neoddělitelným kouskem planety se stářím a příběhem člověka, jež na pozemek přichází, musíme se sklonit před geologickým a historickým věkem místa a jeho geniem loci.

Každé místo, ať je dnes čímkoliv, bylo původně čistým přírodním prostorem, na který miliony let působily vesmírné i pozemské živly, kam svítilo slunce, kde rostl les, proudila voda, foukal vítr, kde žila zvířata a v poslední velmi krátké době hospodařili lidé. Každé místo má svou tvář, svůj život, svoji paměť a domnívám se, že skrze jednotu planety se vším životem i s námi, má místo také svůj sen. A lidé, kteří přicházejí, mají šanci napomoci jeho realizaci.

K hledání vize soužití člověka s přírodou přistupujeme s nejvyšší úctou. Uvědomujeme si, že sen sní celá planeta a že místo, které si Vás přitáhlo má právě teď svoji zesílenou a velmi, velmi moudrou vizi, na kterou rezonujeme právě proto, že sem přicházíme.

Abychom dokázali snít společně se Zemí a správně spatřit řešení prostoru, ke kterému nás místo inspiruje, scházíme se na místě na dva nebo na tři dny v malé skupince lidí a společně tančíme „Tanec se Zemí“.

Jak takový tanec vypadá? Především je to společný skupinový prožitek místa a všech jeho součástí, živlů, viditelných i neviditelných bytostí, vzpomínek, přírodních i lidských sil a záměrů a snů, které se v prostoru dotvářejí a přeskupují v okamžiku tvůrčího setkání.
Máme v rukávu cvičení na zostřené vnímání prostoru, spojení se zemí, propojení v kruhu, intuitivní komunikaci, přijímání vize apod. Zároveň se tu otvírá příběh, ve kterém každý účastník nachází svoji roli a svoji hladinu vnímání. Celý proces je neuchopitelný jedním člověkem a zároveň jej neprožívají jenom lidští účastníci. Vzniká tu universální tvůrčí bytost, která přesahuje jednotlivce.
Sedím teď u počítače v březnovém pošmournu v dobře vytopené místnosti a sám za sebe tento proces nemohu obsáhnout ani popsat. Těším se na Jaro, až se znovu vrátí tvůrčí síla do přírodních prostor a bude zase příjemné teplo pro naši práci v terénu. Na místě hraji roli architekta a tak se budu v tomto článku věnovat této roli.

Úkolem architekta v procesu je podporovat - řekněme - krystalizaci – postupný vznik obrazu, zachycení vize do grafického plánu. Obyčejně se s ostatními účastníky střídáme ve štafetě cvičení na různé téma. Z hlediska mojí role před zahájením shromáždíme informace o historii, o záměru, o regulativech územního plánu, podzemních sítích a podobně. Pak pobízím účastníky, aby vnímali prostor z různých úhlů pohledu, například podle živlů - z hlediska živlu země (tvar pozemku, zdroje materiálu apod.), živlu vody (vlhká a suchá místa, emoce, energie a pohyby v prostoru apod.), živlu vzduchu (vítr, pohledové osy, pojmenování hranic apod.). Z hlediska Ohně pak jde o všechno živé, o člověka, sluníčko a orientaci ke světovým stranám o hlavně náš SEN. Po pravdě jde o libovolně mnoho vjemů, nápadů a možností.

Kdykoliv je to vhodné, kreslíme na místě různé mapy, ať už jsou fantazijní, emoční, zobrazují nějaké části nebo hladiny celkového řešení (energie zahrady, vlivy různých sil, členění prostoru apod.). Tyto mapy zakreslujeme na průsvitný papír v jednotném měřítku a nakonec je přes sebe přeložíme a tak nám vyvstane nový komplexní obraz řešení prostoru, zahrady, cest i umístění staveb, vodních prvků, stromů  a dalších návrhů v prostoru.

Výhodou společného Tance se Zemí je vznik jasného plánu - kolektivního, z prostoru převzatého a Zemí potvrzeného řešení, které je originální, konsenzuální a „posvěcené“. A architekta od stolu by to ani nenapadlo. Díky tomu trávím méně času u počítače, šetřím čas, cesty a dlouhá dojednávání, přesvědčování a vysvětlování. Jde – li řešení rovnou ze Země, je to mnohem lepší, než když to jde ze mě :-)

Petr Hájek


Ještě jednou Tanec se Zemí


Když se spojí znalosti a dovednosti architekta, urbanisty a psycholožky s vizemi a záměry majitele pozemku a s možnostmi pozemského prostoru, vznikne Tanec se Zemí. A v jeho průběhu můžeme nalézt optimální spojení místa, vize, lidí, najít nejvhodnější umístění staveb, zahrady, částí projektu, a často i nečekaný společenský přesah.

Ptáme se na vizi, záměry, historii místa.

Ptáme se Země skrze představivost a symboly, všímáme si nepatrných stop, drobných zpráv i jasných očividných sdělení, prociťujeme vlastními těly. Kde jsou místa kterého živlu, kde jsou místa pro stavby, kde chce bujet zahrada, která část oslovuje víc ženy a která muže, kde je místo pro hru, kde se cítíme v úplném bezpečí, kde nás to zve do výzvy…

Využíváme moudrosti skupiny. Ta z prožitků a zpráv jednotlivců vytvoří smysluplný celek, mnohem jasnější a pestřejší než při běžném plánování. Efektivněji a pravdivěji ukazuje možnosti, přináší překvapivé inspirace a řešení zdánlivě neřešitelného.

Prakticky to probíhá tak, že skupina asi 10 lidí (část pozve majitel pozemku nebo nositel vize, část pozvou facilitátoři) se na víkend sejde na místě, se kterým tančíme. Jde o skupinový proces, který vyžaduje pobýt delší čas spolu a s místem (obvykle zhruba 2 dny a 2 noci). My tancem provádíme / tančíme spolu s místem a se skupinou, podporujeme vnímavost, vyjádření a textové či grafické zachycení jedinečných vhledů a pohledů každého, koho tanec přitáhl, stejně jako integraci a směřování k celistvému přístupu k místu a/nebo projektu.

Výsledkem může být podklad k projektu či projekt, který je v souladu s místem. Architekt si nemusí lámat hlavu, kam co umístit. Majitel ví, protože si „to“ prožil na vlastním těle. Projekt má podporu skupiny. A můžeme si nazvat první kroky k realizaci.

Lenka Kočí